John Aristotle Phillips se v důsledku tohoto incidentu stal protijaderným aktivistou.
V 70. letech 20. století pokládali inženýři a počítačoví maniaci základy technologií, které dnes vytlačujeme z našeho každodenního života. Příkladem může být vytvoření prvního viru, malého žertíku, který dal vzniknout malwaru, který hackeři využívají ke krádežím informací. Ve skutečnosti počítačový výzkum vedl k vytvoření kvantové výpočetní techniky v roce 1981, ale dnešní příběh se nezaměřuje na tento stav, ale na kuriozitu, která se odehrála v roce 1977 a vedla k upozornění FBI na základě domácího úkolu jednoho studenta.
Dnes studenti využívají odměny technologií například k vytvoření spustitelné verze Linuxu v PDF. Jiní však dovedou její potenciál do extrému a podaří se jim sestrojit fúzní reaktor s malou investicí 2 000 eur (asi 50 000 korun), což je výkon, který demonstruje schopnosti i těch nejzvídavějších mozků. Přesto, jak Mein-MMO žádný z těchto příběhů není tak docela jako příběh Johna Aristotela Phillipse, studenta Princetonu, který spustil poplach, když jako akademický projekt navrhl atomovou bombu. Důvod? Odborník na jaderné zbraně považoval návrh za funkční.
Jak uvádí původní zpráva, Phillips se rozhodl vytvořit projekt „Jak sestrojit vlastní atomovou bombu“ v rámci svého bakalářského studia na Princetonu. Překvapivě nepoužil utajované dokumenty americké vlády, ale vycházel z veřejně dostupných informací v knihovnách. Ve skutečnosti dokonce kontaktoval společnost DuPont, která se specializuje na výbušné materiály. Přímým důsledkem bylo, že i přes nedostatek prvků, jako je uran nebo plutonium, mohl jeho plán vytvořit bombu o třetinové síle, než jakou měla Hirošima, ale Phillips pouze postavil nefunkční model bomby ve své ložnici.
Související článek
Díky jeho práci se mu profesorský sbor rozhodl udělit nejvyšší známku. Humbuk kolem jeho práce však přitáhl pozornost médií i bezpečnostních agentur. FBI a CIA zabavily dokumenty a následně zabavily i Phillipsův model, což znamenalo, že vše, co s projektem souviselo, se stalo tajným. Pokud jde o studenta, dokončil studium na Princetonu, stal se protijaderným aktivistou a nakonec o své zkušenosti napsal knihu, v níž vylíčil, jak změnil své názory, aby zaujal takový postoj.
Případ Johna Aristotela Phillipse nejen poukazuje na schopnost studentů realizovat složité projekty, ale také vyvolává otázky ohledně dostupnosti citlivých informací a možnosti jejich zneužití. Informace o konstrukci jaderných zbraní jsou i dnes citlivým tématem a bezpečnostní agentury nadále pečlivě sledují veškeré pokusy o replikaci takových projektů. Phillipsův příběh se stal příkladem toho, jak může akademická zvědavost překročit nebezpečné hranice, a podtrhuje význam etiky ve vědeckém výzkumu.
Tato událost měla navíc trvalý dopad na Phillipsův život a po ukončení studia se začal věnovat politice a aktivismu a zasazoval se o jaderné odzbrojení a světový mír. Jeho příběh je připomínkou toho, jak může vzdělávací zkušenost formovat budoucí přesvědčení a činy člověka a vést ho k tomu, aby významně přispěl ke globálním cílům.