Nová studie ukazuje, že šimpanzi dokážou zvažovat nové informace a měnit rozhodnutí – dovednost, kterou lidé ovládají až ve věku čtyř let. Výsledky zpochybňují výlučnost lidského rozumu a nutí nás přemýšlet, co vlastně znamená být „rozumným zvířetem“.
To, co tehdy jasně oddělovalo nás od ostatních živých bytostí, se díky studiím v oblasti psychologie a chování zvířat rozostřilo. Studie, jako je ta, která byla právě publikována ve vědeckém časopise Science, také vlastně neříkají nic nového, ale dodávají přísnost intuicím tolika lidí.
Nějak jsme dospěli k přesvědčení, že jsme jedineční, a to nejen mezi zvířaty, ale dokonce i mezi lidmi. Rozum se zdál být výlučnou vlastností lidí, a zejména bělošské populace. A pokud jsme ho upírali ostatním lidem, jak bychom ho nemohli upírat i našim nejbližším žijícím příbuzným: lidoopům, jako jsou šimpanzi a bonobové. Ostatně i dnes, několik století po darwinovském ponížení, někteří myslitelé nadále adjektivizují naše kognitivní vlastnosti, aby je učinili jedinečnými, nebo předřazují zjevné rozumové schopnosti jiných zvířat přívlastky, aby je znehodnotili. Naštěstí je stále obtížnější popírat zjevné.
Změna našeho myšlení
Vědci z několika univerzit se spojili, aby analyzovali uvažování šimpanzů. Víme, že jsou inteligentní, že dokážou řešit problémy a že v některých specifických úlohách předčí naše děti. Někteří však naznačují, že toto chování je instinktivní, automatické, že je v něm jen málo rozumu a že se ve skutečnosti řídí řadou velmi užitečných předsudků, které ve většině kontextů fungují ve prospěch přežití. Aby to vědci objasnili, vydali se do šimpanzí rezervace na ostrově Ngamba a šimpanze testovali.
Související článek
Šimpanzi měli uhodnout, pod kterou krabicí vědci ukryli nějaké jídlo. Za tímto účelem jim vědci dali nápovědu, pod kterou krabicí se jídlo nachází, a pak je požádali, aby si vybrali. Poté jim před zvednutím krabic dali druhou nápovědu a znovu se jich zeptali. Šimpanzi nejenže vzali novou informaci v úvahu, ale zdálo se, že o ní přemýšlejí. Výzkumníci upravili nápovědy tak, aby vyloučili, že prostě upřednostňují poslední přijatou informaci jako nespolehlivou. Závěr je takový, že dokázali zvážit důvěryhodnost obou narážek a podle toho se rozhodnout. Schopnost, kterou si lidské děti vyvinou až ve věku 4 let.
A co my?
Po shromáždění výsledků odborníci zjistili, že odpovídají tomu, co bychom očekávali po použití různých strategií uvažování, které jsme popsali u lidí. Emily Sanfordová, spoluautorka studie a vědecká pracovnice Kalifornské univerzity v Berkeley (USA), dodává:
„Tento výzkum nám může pomoci přemýšlet jinak o tom, jak přistupujeme k ranému vzdělávání nebo jak modelujeme uvažování v systémech umělé inteligence.“
A k nim můžeme přidat ještě jednu myšlenku. Protože poté, co jsme se na rozum povýšili, bylo velmi snadné považovat ho za samozřejmost. Ve skutečnosti jej však často používáme spíše k tomu, abychom zaštítili své předsudky, než abychom je rozpustili.
Co nám říká, že jsme si při posuzování rozumnosti šimpanzů položili otázku, zda jsou schopni změnit svůj názor? Nic z toho neznamená, že ostatní zvířata nepropadají předsudkům a nezaseknou se na nerozumné myšlence. Neznamená to, že se lidé vždy řídí emocemi váženými domnělým rozumem. Znamená to, že bychom se měli zamyslet nad tím, proč věříme tomu, čemu věříme, a především nad tím, jaké důkazy by nám musely být předloženy, abychom změnili názor. Jedině tak si budeme moci udržet titul „rozumných zvířat“, který jsme si sami přisvojili.
Evoluční souvislosti poznávání u šimpanzů
Šimpanzi, stejně jako ostatní lidoopi, mají s člověkem společného předka, který žil přibližně před 5 až 7 miliony let. Toto evoluční spojení poskytuje jedinečný pohled na evoluci poznávání a chování. Studie prokázaly, že šimpanzi mají pokročilé kognitivní schopnosti, jako je používání nástrojů, komunikace pomocí gest a schopnost učit se pozorováním. Toto chování odráží nejen adaptivní inteligenci, ale také schopnost učit se a modifikovat chování v reakci na nové výzvy prostředí.
V souvislosti s poznáváním nám studium šimpanzů pomáhá pochopit, jak se mohly v lidské linii vyvinout schopnosti uvažování a rozhodování. Pozorováním toho, jak šimpanzi zpracovávají informace a upravují svá rozhodnutí na základě nových poznatků, můžeme získat vodítka o kognitivních mechanismech, které jsou základem lidského rozhodování.