Do Ruska míří armáda 25 000 Severokorejců se smrtícím účelem

V probíhající válce v Evropě dochází k paradoxu. Zatímco na Ukrajině slábne ruské dělostřelectvo, v průběhu měsíců se zvyšuje jiná rostoucí hrozba. Jestliže se Kyjev stal v rekordním čase lídrem v oblasti bojových dronů, Moskva je odhodlána jej překonat. Jak? Pro začátek příchodem tisíců Severokorejců.

Drony, dělníci a spojenectví

Strategické spojenectví mezi Ruskem a Severní Koreou už není okrajovou spoluprací, ale strukturální osou s přímými důsledky pro vývoj války na Ukrajině a bezpečnostní architekturu východní Asie.

Podle diplomatických zdrojů citovaných v japonských a západních médiích začal Pchjongjang vysílat do zvláštní ekonomické zóny Alabuga v ruské republice Tatarstán armádu až 25 000 pracovníků. Cíl: masivně podpořit průmyslovou výrobu bezpilotních letounů íránského původu šáhid, které Moskva používá jako hlavní sytící a útočnou zbraň na Ukrajině.

Související článek

NVIDIA a AMD uzavřely s USA zásadní dohodu o čipech

• Karel Smělý

Společnosti NVIDIA a AMD přijaly strategické rozhodnutí postoupit 15 % svých příjmů z prodeje čipů pro umělou inteligenci Číně. Jedná se o průlomovou dohodu, nebo o nátlakovou taktiku?

⚡️ North Korea considers sending 25,000 workers to Russia to help produce Shahed drones, media reports.

In return, Pyongyang is reportedly seeking drone operation training.https://t.co/9BrfMUvIX0

— The Kyiv Independent (@KyivIndependent) June 19, 2025

Je toho však více. Tato spolupráce zahrnuje také předávání operačního know-how, výcvik v používání bezpilotních systémů a složku pomoci při obnově bojových zón, jako je Kursk, který utrpěl značné škody po ukrajinské ofenzivě v srpnu 2024.

Příchod severokorejského personálu představuje nejen řešení rostoucího nedostatku kvalifikované pracovní síly v Rusku, ale přispívá také k upevnění politické a vojenské osy založené na sbližování zájmů vůči Západu.

Kamikadze v masovém měřítku

Továrna Alabuga, epicentrum ruského programu bezpilotních letounů šáhid, v současné době vyrábí přibližně 2 000 kusů měsíčně, přičemž cílem je s touto novou pracovní silou dosáhnout počtu 5 000 kusů. Satelity ve skutečnosti zaznamenaly obrovskou expanzi v průmyslové zóně, kde se podle architektury intenzivního a trvalého zaměstnávání staví kolektivní ubytovny určené pro stovky pracovníků.

Logistické posílení má zajistit kontinuitu výroby i při přímém ohrožení, neboť závod byl opakovaně napaden ukrajinskými bezpilotními letouny, jako tomu bylo 15. června v případě letounu Aeroprakt A-22 naloženého výbušninami a vlekoucího kluzák, což je dosud neslýchaná taktika schopná zaútočit na dva cíle současně.

Klíčový dron. Potřeba Ruska udržet tlak na ukrajinskou obranu učinila z dronů šáhid páteř jeho letecké ofenzívy. Jak jsme již uvedli, tato vozidla jsou upravena tak, aby nesla větší výbušný náklad a v některých případech i prvky autonomie, které znesnadňují jejich zachycení.

Masivní používání (při útocích dosahujících více než stovky dronů za noc) nutí Ukrajinu rychle vyčerpat zásoby protiletadlové munice, což postupně oslabuje její obranné a reakční schopnosti.

Přestavba s vojenskou logikou

Vysílání severokorejských pracovníků se neomezuje pouze na výrobu zbraní. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu po své návštěvě Pchjongjangu potvrdil, že na pomoc při obnově infrastruktury zničené v Kursku bude vysláno přibližně 1 000 severokorejských ženistů a nejméně 5 000 civilních pracovníků. Tato oblast, kterou v srpnu 2024 obsadily ukrajinské síly a kterou Rusko po týdnech bojů znovu dobylo, byla vážně poškozena.

Moskva považuje jeho obnovu za zásadní jak z hlediska národní morálky, tak logistické udržitelnosti fronty. A nejen to. Podle analytiků webu TWZ tato iniciativa reaguje také na vnitřní logiku: Kreml vnímá středoasijské migranty jako politicky nestabilní a potenciálně zranitelné vůči verbování západními nebo ukrajinskými zpravodajskými službami, což podnítilo hledání „loajálních migrantů“, například Severokorejců.

Hybridní pracovní síla. Podle ukrajinského generála Kyryla Budanova někteří z těchto pracovníků nakonec podepíší smlouvy s ruským ministerstvem obrany a vytvoří neoficiální polovojenské jednotky ruské národnosti, ale severokorejského původu, což znamená nový krok v hybridizaci zahraniční pracovní síly a pravidelné vojenské struktury.

Zpětný přenos technologií

To je další z odnoží, které je třeba analyzovat. Spojenectví má ještě hlubší geopolitický rozměr. Podle Budanova Rusko aktivně pomáhá Severní Koreji zlepšit přesnost svých balistických raket KN-23, modernizovat rakety vzduch-vzduch dlouhého doletu a posílit schopnosti svých jaderných ponorek, zejména pokud jde o odpalování raket z ponořených platforem.

Výměnou za personální a logistickou spolupráci Moskva upevňuje severokorejský útočný potenciál, který by mohl změnit vojenskou rovnováhu na Korejském poloostrově. V tomto ohledu Pchjongjang vyvíjí (s ruskou pomocí) infrastrukturu potřebnou k výrobě místních verzí bezpilotních letounů šáhid, které by režimu Kim Čong-una poskytly arzenál schopný například nasytit protivzdušnou obranu Jižní Koreje masivními a simultánními útoky.

Tato změna představuje strategickou evoluci pro zemi, která ještě před několika lety fungovala na okraji hlavních globálních vojenských výrobních řetězců, ale nyní se stává významným hráčem v asymetrické technologické válce.

Představa obří továrny, kde se na šachovnicové montážní lince dronů sejdou tisíce Rusů a Severokorejců, posouvá spojenectví Moskvy a Pchjongjangu na novou úroveň. Pokud něco znamená, pak také vznik autoritářské osy, která nejen vojensky, ale také ekonomicky a strukturálně čelí západnímu aliančnímu systému.

Pokud se Rusku podaří stabilizovat svou frontu masovou výrobou bezpilotních letounů s pomocí Severní Koreje a zároveň posílit strategické schopnosti Pchjongjangu v Asii, projde globální bezpečnostní architektura nebezpečnou mutací. Nyní nepůjde o pouhou výměnu zdrojů za služby, ale o vytvoření sítě koordinovaných zájmů se společným narativem proti USA, Evropě a jejich asijským spojencům.