Ačkoli výsledky psychoterapie byly prokázány v mnoha studiích, většina z nich má určité překážky. Jednou z nich je sledování pacientů.
Údaje, jako jsou hodiny spánku, čas strávený venku nebo ve společnosti, mohou pomoci určit patologie spojené s duševním zdravím a naznačit vhodnější léčbu. Pro odborníky však existuje i překážka: diagnózy, které stanovují, jsou často založeny na „nálepkách“ z Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-5), které jsou často velmi různorodé a nepřispívají ke konzistenci potřebné k definování psychopatologie, jako je deprese nebo úzkost.
Proto je nezbytné najít nástroje a strategie, které jsou objektivní a zároveň konzistentní v čase, a to jak z hlediska hodnocení, tak z hlediska účinků léčby. Nová studie publikovaná v časopise JAMA ukazuje, že je již máme, a to blíže, než si myslíme.
Jde o senzory v chytrých telefonech. Z čistě technologického hlediska používáme GPS již léta k určení své polohy a k cestě na různá místa. Tento nástroj, který slouží například k určení počtu kroků nebo míst, která nejčastěji navštěvujeme, je také užitečný při vyhodnocování toho, kolik času trávíme doma, zda se věnujeme společenským aktivitám, nebo spíme ve svém pokoji.
Záznam o hovorech nám například také prozradí nejen nejčastější kontakty, ale také to, kolik času trávíme hovory, zda nám někdo více volá, než my voláme – to vše jsou ukazatele naší úrovně socializace. Nebo naopak.
To vše jsou konkrétní, specifické a vědecky kvantifikovatelné údaje, které mohou odborníci vyhodnotit, aby pochopili mechanismy, na nichž stojí psychopatologie, a jak postupovat.
Studie, kterou vedl Whitney R. Ringwald, odborník na psychopatologii z Minnesotské univerzity, byla prováděna po dobu jednoho roku s více než 500 dobrovolníky, kteří poskytli údaje z různých senzorů nebo aplikací ve svých mobilních telefonech: GPS, akcelerometr, záznamy hovorů, čas strávený na obrazovce a stav baterie.
Výsledky ukazují, že na základě získaných údajů lze předpovědět diagnózu a závažnost příznaků stavů, jako jsou deprese, schizofrenie, bipolární porucha, úzkost a posttraumatická stresová porucha.
Jednou z výhod používání těchto snímačů je, že si jich ostatní nevšimnou a pro pacienta, který je uvnitř mobilního telefonu, je to něco, co už nosí u sebe a nikomu nechybí. Zároveň poskytují informace 24 hodin denně, což umožňuje přesnější sledování symptomů v klinických a výzkumných podmínkách.
Tyto údaje zahrnují údaje o tom, kolik spí, v jakou dobu a jaká je kvalita spánku, a také o tom, jak často nabíjí svůj mobilní telefon (což ukazuje na jeho používání nebo závislost na něm), o hodinách fyzické aktivity a o tom, zda se jedná o skupinovou nebo individuální aktivitu.
Na základě všech těchto informací Ringwaldův tým zjistil, že existují velmi jasné souvislosti mezi různými poruchami a informacemi o chytrých telefonech. Například u lidí trpících úzkostí docházelo k vyššímu vybíjení baterie a vyššímu počtu odemknutí domovské obrazovky. Osoby s poruchou odtažitosti nejenže navštěvovaly méně stránek, ale byla u nich také menší rozmanitost. A trávili více času doma.
Antagonistické osobnosti vykazovaly delší dobu spánku, méně časté nabíjení mobilního telefonu a kratší dobu hovoru. Osoby s poruchami myšlení naopak vykazovaly více času stráveného doma a méně fyzické aktivity.
Naše studie měla svá omezení,“ uvádí se ve studii. Zaprvé jsme zkoumali poměrně omezený soubor markerů chování, vezmeme-li v úvahu prakticky nekonečné množství proměnných, které lze odvodit z nezpracovaných údajů ze senzorů, a uvážíme-li, že existují senzory, z nichž jsme nemohli shromáždit údaje (např. používání aplikací). Výzkum zahrnující více senzorů a vývoj proměnných, které optimalizují odhad nebo vysvětlitelnost, pravděpodobně povede k objevu ještě úplnějších markerů chování.
Využití většího počtu senzorů a také aplikací (s odpovídající péčí o soukromí) může být velmi důležitým nástrojem z hlediska budoucí diagnostiky a účinnější léčby. A změna paradigmatu z hlediska senzorů a nositelných zařízení, které se dosud používaly pouze pro fyzické zdraví a nyní nacházejí nový cíl v našem duševním zdraví.
Integrace technologií, jako je umělá inteligence a strojové učení, může navíc dále zlepšit přesnost těchto diagnóz. Tyto technologie mohou analyzovat velké objemy dat a identifikovat složité vzorce, které by člověk mohl nepostřehnout. To by mohlo vést k personalizaci léčby a přizpůsobení terapie specifickým potřebám každého jednotlivce na základě objektivních údajů v reálném čase.
Důležité je, že ačkoli tyto technologie nabízejí velký potenciál, představují také etické problémy a problémy v oblasti ochrany soukromí. Při shromažďování a analýze osobních údajů je třeba postupovat s maximální opatrností, aby bylo chráněno soukromí uživatelů. Je třeba vyvíjet předpisy a politiky v oblasti ochrany soukromí, aby bylo zajištěno, že používání těchto technologií bude bezpečné a bude respektovat práva jednotlivců.