Astronomové objevili černou díru, která roste rychlostí, jež podle současné fyziky neměla být možná. Tento objev z raného vesmíru zpochybňuje naše chápání vývoje galaxií i samotných zákonů gravitace a otevírá dveře nové fyzice.
Základy moderní kosmologie jsou otřeseny. Objev ve vzdálených končinách raného vesmíru otřásá tím, co si vědci mysleli, že vědí o počátcích vesmíru, a tento objev nutí revidovat současné modely vzniku prvních galaxií. Potvrzení, že černé díry mohou růst mnohem rychleji, než se dosud předpokládalo, má přímé důsledky pro naše chápání toho, jak se vše kolem nás vyvíjelo. Právě tento druh zjištění je hnacím motorem vědců v jejich snaze objevit nové fyzikální zákony, které by vysvětlily tyto zdánlivé rozpory.
Viníkem tohoto vědeckého rozruchu je supermasivní černá díra ukrytá v srdci kvasaru RACS J0320-35. Tento obr, pozorovaný ve vzdálené epoše pouhých 920 milionů let po Velkém třesku, není obyčejným objektem. Získaná data odhalila, že se jedná o nejjasnější rentgenový objekt detekovaný v první miliardě let historie vesmíru, zdroj obrovské energie, který umožnil jeho studium navzdory obrovské vzdálenosti.
To, co činí tento kolos výjimečným, je ve skutečnosti jeho nenasytný apetit, který se vymyká teoretickým hranicím fyziky. Tato černá díra pohlcuje hmotu 2,4násobnou rychlostí, než je rychlost známá jako Eddingtonova mez, tedy hranice, která byla až dosud považována za nepřekonatelnou překážku růstu těchto kosmických monster, což je anomálie, kterou podrobně popsal server ScienceAlert. V podstatě se jedná o růst teoreticky nemožnou rychlostí.
Klíč k rozluštění dávné kosmické záhady
K tomuto překvapivému závěru dospěli astronomové na základě důkladné analýzy dat získaných rentgenovou observatoří NASA Chandra. Rozhodující bylo studium spektra světla vyzařovaného kvasarem, neboť jeho charakteristiky dokonale odpovídají modelům, které popisují právě tento typ ubíhající akrece. V těchto scénářích tlak záření nestačí ke zpomalení pohlcování hmoty.
"This remains one of the biggest questions in astrophysics and this one object is helping us chase down the answer." @CenterforAstrohttps://t.co/YnYWMwiQ6M pic.twitter.com/gQZm2F5knC
— ScienceAlert (@ScienceAlert) September 29, 2025
Tento mechanismus zrychleného růstu, známý jako supereddingtonova akrece, by navíc mohl být odpovědí na jednu z velkých záhad moderní kosmologie: jak dosáhly první černé díry tak kolosální velikosti v tak krátkém čase? Existence tohoto jevu by vysvětlila přítomnost těchto obrů na úsvitu vesmíru mnohem dříve, než předpovídají konvenční teorie, a vyřešila by tak základní část kosmické hádanky. Tento průlom se přidává k probíhajícímu zkoumání dalších záhad vesmíru, například ke studiu záhadného mezihvězdného objektu, který rovněž upoutal pozornost astronomů.
A konečně, potvrzení těchto výsledků přišlo s jejich zveřejněním ve vědecké komunitě. Studie podrobně popisující toto mimořádné chování byla publikována v prestižním časopise Astrophysical Journal Letters, což je krok, který nejen potvrzuje spolehlivost pozorování, ale také otevírá nové okno pro další týmy, které mohou pokračovat ve zkoumání nejranějších a neznámých zárodků našeho vesmíru.
Důsledky pro moderní fyziku
Objev této supermasivní černé díry nejen zpochybňuje stávající teorie vzniku černých děr, ale mohl by mít i širší důsledky pro moderní fyziku. Pokud černé díry mohou růst rychleji, než se dosud předpokládalo, mohlo by to ovlivnit naše chápání vývoje galaxií a rozložení hmoty ve vesmíru. Kromě toho by toto zjištění mohlo ovlivnit hledání temné hmoty, záhadné látky, která tvoří velkou část vesmíru, ale vědcům stále uniká.
Zrychlený růst černých děr by také mohl mít vliv na Einsteinovu obecnou teorii relativity. Ačkoli tato teorie byla mnohokrát potvrzena, existence černých děr rostoucích superrychlým tempem může vyžadovat úpravy našeho chápání gravitace a dynamiky časoprostoru. Vědci nyní zkoumají, zda by tento jev mohly vysvětlit alternativní teorie gravitace, nebo zda je k úplnému pochopení těchto událostí zapotřebí nová fyzika.
Objev černé díry, která se vymyká známým teoretickým limitům, nás nejen nutí přehodnotit naše představy o raném vesmíru, ale také otevírá nové cesty výzkumu v teoretické fyzice a kosmologii. Tento objev zdůrazňuje, jak je důležité pokračovat ve zkoumání vesmíru a být otevřený možnosti, že naše současné teorie mohou být jen částí mnohem většího a složitějšího obrazu.