Natasha Schüllová, odbornice na antropologii, vysvětluje, že mechanismy v sociálních sítích a kasinech se příliš neliší.
Žijeme přilepeni k obrazovkám. To je nepopiratelná skutečnost, ale uplatňovat redukcionistické myšlení a přesvědčovat nás, že tento jev je jen prostým nedostatkem sebekontroly, by bylo chybou. Za našimi obtížemi odpojit se od sociálních sítí stojí záměrný design, který nás drží v pasti. Antropoložka a autorka Natasha Schüllová tento jev analyzovala a v podcastu CNN Terms of Service. Vysvětlila, proč je tak těžké přestat swipovat a klikat.
Přestože se platformy jako X, Instagram nebo TikTok označují za „sociální sítě“, může být toto označení zavádějící. Podle Schüllové je akt prohlížení v těchto aplikacích většinou osamělý. Váš pohled je upřen na obrazovku, komunikujete se strojem, nikoli s člověkem. Na rozdíl od rozhovorů tváří v tvář, kde existují sociální signály, které naznačují, kdy interakci přerušit nebo ukončit, v digitálním světě tyto hranice mizí.
Související článek
Od sociálních sítí ke kasinům: velmi podobné mechanismy
Nekonečné rolování tento nedostatek přerušení ještě umocňuje. Neexistuje žádný přirozený bod zastavení, každá akce vede k další v nepřetržitém řetězci. Tato dynamika je navržena tak, aby maximalizovala čas strávený v aplikaci, podobně jako je tomu v kasinech.
Schüllová, odborník na závislosti, se již léta zabývá studiem heren a jejich retenčních mechanismů. Podle ní jsou si strategie kasin a sociálních sítí nápadně podobné. Oba prostory jsou navrženy tak, aby uživatelé zůstali co nejdéle. Využívají psychologických slabin prostřednictvím drobných manipulací.
Výrazným příkladem v kasinech je absence pravých úhlů na kobercích, která hráčům brání vnímat jasné rozdělení prostoru a rozhodnout se odejít. V sociálních sítích je princip stejný: vše je plynulé, nepřerušované, klouzající a zkoumající bez určitého konce.
Pojem „závislost“ je však v tomto kontextu stále předmětem diskusí. Schüllová raději hovoří o spektru závislosti. Ne všichni uživatelé trpí klinickou závislostí, ale mnozí pociťují nemožnost přestat surfovat, přestože by chtěli. Velkým rozdílem oproti jiným závislostem je jejich neviditelnost. Zatímco zneužívání alkoholu je pro okolí zřejmé, nekonečného rolování na obrazovce si nemusí všimnout ani sám člověk.
Prolomit tento cyklus je možné, ale vyžaduje to úsilí a strategie, které přeruší automatickou tendenci otevírat aplikace. Jednou z účinných technik je zavádění „třecích ploch“, tj. malých překážek, které člověka nutí uvědomovat si jejich používání. Některé možnosti zahrnují přesunutí aplikací mimo hlavní obrazovku mobilu nebo jejich uložení do nepřístupných složek. Další strategií je nastavení časovačů před otevřením aplikace, které omezí dobu používání. Existují také aplikace, které zavádějí pauzy, jako je zobrazení vyskakovacího okna před přístupem na sociální sítě nebo odložení otevření aplikace o několik sekund.
Navzdory užitečnosti těchto technik spočívá zásadní problém ve struktuře samotných platforem. V odvětví hazardních her existují předpisy, které se snaží omezit finanční ztráty hráčů, ale v digitálním světě se předpisy, které mají uživatele odvést od nadměrné spotřeby sítí, mohou někomu zdát nedostatečné.