Při nedávném kontroverzním incidentu potopily Spojené státy v pátek v mezinárodních vodách u Venezuely loď, přičemž na její palubě zahynulo 11 lidí. Americké úřady obviňují mrtvé z toho, že byli „narkoteroristy“.
Americký ministr obrany Pete Hegseth na sociální síti X uvedl, že „jedenáct narkoteroristů na palubě plavidla byli při útoku zabiti a žádné americké síly nebyly zraněny“. Sdílel také video z útoku a zdůraznil, že „útok se odehrál v mezinárodních vodách u pobřeží Venezuely, zatímco plavidlo převáželo značné množství narkotik určených pro Spojené státy k otrávení Američanů. Tyto útoky budou pokračovat, dokud nepřestanou útoky proti americkému lidu!“ dodal.
Tento incident je součástí série nejméně čtyř útoků, které USA od září provedly proti podezřelým plavidlům s narkotiky v Karibiku, z toho tři poblíž Venezuely a další poblíž Dominikánské republiky. V oznámení zaslaném Kongresu americký prezident Donald Trump prohlásil, že jeho země je v „ozbrojeném konfliktu“ proti drogovým kartelům, což mu dává právní ospravedlnění pro operace v Karibiku.
Nasazení americké armády v Karibiku pod argumentem boje proti obchodu s drogami kritizovala vláda Nicoláse Madura, která jej považuje za hrozbu možného útoku proti Venezuele. Napětí mezi oběma zeměmi se v posledních letech vystupňovalo a docházelo k vzájemnému obviňování z vměšování a porušování suverenity.
Související článek
Na další frontě napětí v pátek venezuelský prezident Nicolas Maduro zopakoval, že jeho země „nikdy neuzná“ pařížský arbitrážní nález z roku 1899, který přiznává svrchovanost nad téměř 160 000 km2 západně od řeky Esequibo tehdejší Britské Guyaně, nyní Guayaně, tedy území, na které si činí nárok Caracas.
„Venezuela nikdy neuzná tento anachronický, neplatný nález. Naše právo na Guayanu Esequiba je svobodné tváří v tvář koloniálnímu vyvlastnění,“ uvedl prezident ve zprávě na Telegramu ke 126. výročí rozsudku. O toto území je velký zájem kvůli bohatým nalezištím ropy a nerostných surovin, což spor ještě vyostřilo.
The US military killed 11 people in a strike on a vessel from Venezuela allegedly carrying illegal narcotics, President Donald Trump said, in the first known operation since his administration's recent deployment of warships to the southern Caribbean https://t.co/3TReR8KwNE pic.twitter.com/0xP9TOu2KF
— Reuters (@Reuters) September 3, 2025
Chávistický vůdce potvrdil, že „tato fraška z roku 1899 byla součástí diplomacie koloniálního práva a „vyvlastnění zinscenované starými mocnostmi a rodícím se americkým impériem s jeho Monroeovou doktrínou, které se snažilo Venezuelu rozparcelovat a zabrat kolébku osvoboditelů“.
„126 let po nechvalně proslulém pařížském arbitrážním nálezu odsuzujeme silou našich dějin tento nemorální a nezákonný akt. Podvodné rozhodnutí, v němž bylo naší vlasti upřeno právo na obranu a účast,“ uvedl. Hlava státu zopakovala, že ženevská dohoda z roku 1966 je „jediným platným právním nástrojem k dosažení praktického a oboustranně přijatelného řešení sporu“.
Venezuelský ministr zahraničí prohlásil, že na toto rozhodnutí se bude navždy vzpomínat jako na koloniální podvod, v němž Spojené království upevnilo svou přítomnost.
Dohoda podepsaná v té době se Spojeným královstvím požadovala vytvoření komise pro řešení historického sporu, k čemuž však nedošlo. Venezuelský ministr zahraničí Yván Gil prohlásil, že toto rozhodnutí „bude navždy připomínáno jako koloniální podvod, kterým Spojené království upevnilo svou přítomnost v regionu prostřednictvím svévolného a nezákonného rozhodnutí“. Jak pokračoval, šlo o „koloniální vyvlastnění, které se dnes prohlubuje s lokajskou guayanskou vládou, která umožňuje nadnárodním společnostem těžit přírodní zdroje v Essequibo.“
Dodal: „Essequibo Guyana je osmou hvězdou na venezuelské vlajce a představuje osmou provincii, která bojovala za naši nezávislost. Jediným platným, mírovým a se suverenitou spojeným právním mechanismem pro řešení konfliktu je Ženevská dohoda z roku 1966,“ napsal na Telegramu.
Guyana zase tvrdí, že je odhodlána konflikt vyřešit „mírovou cestou a v souladu s mezinárodním právem“, a to prostřednictvím procesu před Mezinárodním soudním dvorem (ICJ). Venezuela však trvá na dohodě z roku 1966 a opakuje, že „za žádných okolností“ neuzná žádné rozhodnutí vydané mezinárodním tribunálem týkající se Essequibo.
Spor o Essequibo má nejen územní, ale i ekonomické důsledky, neboť region je bohatý na přírodní zdroje, včetně ložisek ropy a nerostných surovin. Toto bohatství přitahuje zájem mezinárodních společností, což dále komplikuje geopolitickou situaci v regionu.