Během úvodních scén filmu Indiana Jones a Poslední křížová výprava, po scénách mladého Indyho, které máme všichni vryté v paměti, přichází další, která je ještě silnější. V ní, zhruba v minutě 14:26, vidíme profesora Jonese, když svým studentům vysvětluje, co je to archeologie.
Říká jim, že hledají fakta, a to znamená nezapomínat jen na ztracená města a exotické cesty. „K zakopanému pokladu se nechodí podle map a trasa k X nikdy, ale opravdu nikdy nevede po cestě.“ Mluví o tom, že mytologie by neměla být brána jako fakt, zatímco na tabuli je zápis o ztracené civilizaci, která nenabízí žádnou záhadu k rozluštění. To, co Indiana Jones během tohoto rozhovoru, který poznamená zbytek filmu, netuší, je, že následující případ si ještě ponechal jedno poslední tajemství.
Související článek
Kanály Indiana Jonese
To, co Indiana Jones napsal, než začal svůj svérázný projev, je „Pozdní Canaliño“ a „Mescalitánské ostrovy“, což odkazuje na ztracenou civilizaci, která byla velmi blízko jeho zemi. Canaliños, které objevili Španělé, kteří do oblasti dorazili v roce 1769, byli ztracenou civilizací, jež byla považována za zaniklou. Pokud zde existovala nějaká záhada, byla vyřešena.
No sé si os habéis fijado alguna vez en la pizarra que tiene el Dr. Jones detrás en Indiana Jones y la Última Cruzada. Se puede leer "Late Canaliño Mescalitan Islands". Os explico qué significa.-> pic.twitter.com/5OapmCsLvl
— Guerra en la Universidad (@GuerraenlaUni) February 8, 2026
Canaliños se tak nazývali proto, že žili v okolí kanálu Santa Barbara na kalifornském pobřeží, jejich skutečné jméno bylo Čumaš a zdaleka nešlo o bezvýznamnou civilizaci, ale o komplexní strukturu s více než 13 000 let starou historií. Z trosek jejich více než 150 vesnic se vynořily mušle, které používali k obchodování, složité jeskynní malby a jeden vynález, který vyniká nad všechny ostatní – tomol.
Na rozdíl od jiných plavidel podobných pobřežních civilizací si Čumašové zhotovili dřevěný prkenný člun, který dosahoval délky až 9 metrů a pro svou složitou konstrukci a fascinující vlastnosti je považován za největší vynález kalifornských indiánů. Je příkladem toho, jak tato civilizace, čítající přibližně 25 000 příslušníků, dosáhla technologického zenitu a zároveň jak její úpadek způsobil, že se tento více než 500 dní trvající konstrukční proces ztratil v čase.
Naneštěstí pro ně byly epidemie koloniálního období a zotročení k práci jen začátkem. Po Španělech jim Mexičané ukradli půdu a angličtí kolonisté zničili jejich vesnice, aby na nich mohli stavět. Skutečnost byla taková, že bez záhady zřejmě o tuto civilizaci neměl nikdo zájem a prázdnota, kterou pro ni historie vytvořila, byla obrovská.
Ve skutečnosti pouhé tři roky po roce, v němž se odehrává tato scéna z filmu Indiana Jones a poslední křížová výprava, tedy v roce 1941, rozšiřovala americká armáda letiště v Santa Barbaře tím, že postavila přistávací dráhu přes pozůstatky čumašské historie na ostrově Mescalitan. V době, kdy Dr. Jones v roce 1938 pronáší svůj projev, byli Čumašové již považováni za kus historie. Až na to, že v tomto případě se archeologie mýlila.
Nečekané tajemství Čumašů
Nečekaný zvrat v tomto příběhu poskytl John Peabody Harrington, lingvista posedlý americkou antropologií, kterému vděčíme za jedny z prvních záznamů domorodých kmenů v podobě slov, písní a rituálů, které se dochovaly v historii. Byl to ten typ historika, který by se v oné třídě postavil a upozornil doktora Jonese, že se mýlí.
Jediný rozdíl byl v tom, že Harrington nehledal ztracená města, ale lidi. Místo aby studoval Čumaše jako pozůstatky minulosti, hledal je jako lidi. Domníval se, že za útlakem, kterým lidé trpěli, což bylo v té době velmi běžné u všech domorodých kmenů, se museli skrývat nějací jedinci, kteří z této situace unikli.
Harrington je nehledal jako zkameněliny, ale jako stařešiny, kterým se podařilo skrýt tím, že se vydávali za Hispánce, mluvili španělsky a pracovali v utajení na rančích a v kuchyních v oblasti. Tuto práci dělal tajně ze strachu z represí, které by jim hrozily, kdyby byli znovu odhaleni. A on je našel.
Skrytí před zraky ostatních stále žili v Kalifornii Čumašové v podobě starších, kteří si ještě pamatovali, jak jejich předkové stavěli tomolu a udržovali svůj jazyk v soukromí. Za téměř padesát let nashromáždil lingvista stovky stránek, nahrávek a přepisů o zdánlivě ztraceném lidu. Dílo, které za svého života nikdy nezveřejnil, aby je ochránil, ale které zůstalo uloženo ve Smithsonově institutu, dokud je po letech nezpracovali jiní kolegové.
V roce 1976, léta poté, co byli Čumašové považováni za ztracenou civilizaci, stavěla tato tajná společnost, která zůstala v utajení, aby přežila, první tomolu po 142 letech, aby se opět plavila po vodách kanálu Santa Barbara. Od té doby se díky Harringtonovým poznámkám a tajemství, které nemohl spatřit ani Indiana Jones, kultura tohoto zapomenutého národa předává z otce na syna, veřejně a hrdě, aby už nikdy neupadla v zapomnění.
Kultura Čumašů dnes
Dnes jsou Čumašové nejen uznáváni pro svou bohatou historii a kulturní dědictví, ale podařilo se jim také získat zpět část své identity a území. Například kmen Santa Ynez Chumash založil prosperující kulturní centrum a kasino, které nejenže zajišťuje příjem pro komunitu, ale slouží také jako centrum pro zachování a výuku jejich kultury a jazyka. Na internetových stránkách kmene najdete informace o jejich úsilí o zachování kulturního dědictví a podporu blahobytu jejich komunity.
Kromě toho je každoroční oslava „Tomol Crossing“ událostí, při níž se setkávají členové kmene a celá komunita, aby si připomněli a oživili tradici tomolské plavby. Tato akce nejen oslavuje odolnost a inovace Čumašů, ale také vzdělává veřejnost o důležitosti respektování a zachování původních kultur. Více informací o této události a jejím kulturním významu poskytuje Přírodovědné muzeum v Santa Barbaře.
Příběh Čumašů je silnou připomínkou toho, jak mohou být civilizace podceňovány a zapomínány, ale také toho, jak se mohou znovu objevit a získat zpět své místo v moderním světě. Indiana Jones se vším svým charismatem a znalostmi možná tuto záhadu nevyřešil, ale skutečný příběh Čumašů nepřestává inspirovat generace ke znovuobjevování a oceňování původních kultur, které byly kdysi považovány za ztracené.