Pořád všechno odkládáte a nejproduktivnější jste až ve chvíli, kdy jste strašně moc ve stresu a spěcháte? Prokrastinace je z určitého úhlu pohledu brána jako znak supeschopnosti.
Ačkoliv to na první pohled tak nevypadá a rozhodně nám to přidělá víc starostí, je to superschopnost.
Protože prokrastinace je obranný mechanismus. Dokonce dost zoufale volající o pozornost.
Teď právě prokrastinujete
Možná to děláte i nyní, když čtete tento článek. Procházet webové stránky bez cíle totiž patří právě k těmto činnostem.
Jak vypadá prokrastinace? Typicky máte nějaký úkol, do kterého se vám nechce. Neustále ho odkládáte. Raději jdete uvařit, uklidit, pustíte si film, sáhnete po mobilu. Je úplně jedno, jestli to je nějaký nepříjemný pracovní úkol, něco k učení nebo pouze sklizení vánoční výzdoby po celém bytě. Místo toho bude vypráno, vyžehleno, uklizeno nebo cokoliv dalšího. Nemusí vždy jít o to, že nám daný úkol je velmi nepříjemný.
Prokrastinace versus lenost
Lenost to rozhodně není, její charakteristikou je, že lenošící člověk fakt lenoší. Nic neřeší a je mu v jeho pocitu fajn. Pokud prokrastinujeme, tak zároveň s tou krátkou úlevou, že „se tomu zase vyhýbáme“ cítíme narůstající tlak a stres. Není nám v tom dobře.
Mozek si začne vybírat jednodušší činnosti, u kterých lépe ofiltruje stres. Zvyšuje se tím ale tlak.
Úkol je hotový, konečně, ta úleva!
Když pak konečně daný úkol uděláte, nesmírně se vám uleví. „Proč to nešlo dříve?“ napadne vás.
Obyčejné důvody prokrastinace
Dříve to udělat nešlo, protože:
- Špatná organizace času
- Příliš mnoho rozdělaných úkolů najednou (multitasking je zabiják pro soustředění a mozek)
Tady si můžeme pomoci tím, že:
- Vypneme telefon a zpomalíme. Tím eliminujeme nenápadné rušiče a vysávače energie (něco mi uteče, co kdyby někdo něco chtěl) a snáze pak řetězec úkolů dokončíme.
- Uděláme si mezi jednotlivými činnostmi přestávky (lépe si uvědomíme začátek a konec úkolu), další úkoly se nebudou zdát tak stresující
Prokrastinace je záchrannou brzdou
Prokratistinace ale může být také znakem chronického vyčerpání nebo úzkostné poruchy či deprese.
Tady tyto strategie na obyčejné přetížení nemusí stačit.
Mozek prostě vypnul. Nedovolí nám se do něčeho dalšího složitého pustit, protože už takhle toho má dost. Nemá kapacitu. Prokrastinace je potom pouze ochrana před úplným zhroucením při dlouhodobém stresu.
Pokud tedy cítíte chronické vyčerpání a zhoršuje se vám emoční prožívání, zvažte, jestli neudělat ráznější kroky. Rozpoznat, odkud pramení vaše úzkost, depresivní pocity a jestli to, do čeho se hrnete, skutečně potřebujete mít udělané. Rozmotat klubíčko často i počínajícího vyhoření je pak složité, ale chvála prokrastinaci. Protože bez ní byste už zešíleli.
Když už vlastně ani nechcete…
V obou případech, lehčím i těžším, je dobré při těchto pocitech zpozornět. Jestli stačí zpomalit a doplnit hořčík, déčko, céčko, však to znáte. Nebo se musíte ponořit do své psychiky hlouběji, to už je na každém případu.
Prokrastinace jako znak vážnějších potíží ale není únava, ze které se do druhého dne vyspíte. Zejména tehdy, když zjistíte, že vám na prokrastinovaném úkolu vlastně už ani nezáleží.
Nastartujte soustředěnost
Pro boj s prokrastinací si musí každý najít své metody. Základem je ale vždy nakumulovat soustředění a zajistit si na práci klid.
Vím, kdy prokrastinuju. Ve chvíli, kdy vím, že stejně na svou práci nemám a nebudu mít klid.
V tom jsou užitečné různé hudební podklady, které si můžete pustit do sluchátek. Pomůže to? Uklidníte se na jednu vibraci a soustředění můžete nastartovat snáz. Odizolujete se od ruchu openspacu nebo domácnosti. I tady ale platí, že mozek se vlastně brání. Než by se vystavoval stresu z dalšího přerušování práce (nevhodný multitasking, home office, matky s dětmi), raději vás do soustředěné činnosti ani nepustí.