Někdy přejdete na tykání během minuty a je to v pořádku. Jindy stejný krok způsobí ticho, ve kterém je slyšet i nedalekou klimatizaci. Otestujte si cit pro situace, kdy je změna přirozená a kdy už působí nepatřičně.
V češtině neexistuje jedno závazné schéma, které by přesně určovalo, kde se „musí“ vykat a kde tykat. Hodně záleží na kontextu, vztahu, věku, pracovním nastavení i na tom, kdo změnu navrhne a jak.
Nejčastější trapas nebývá samotné tykání, ale špatné načasování nebo nerovnováha: jeden člověk tyká, druhý stále vyká, nebo návrh přijde ve chvíli, kdy je to spíš tlak než nabídka. Podobně záludné jsou i „poloveřejné“ situace: kolegové, klienti, komunity na internetu, školení, zákaznická péče. Zvláště dnes, kdy se komunikace míchá mezi chatem a formálním e-mailem, se hranice posouvají rychleji než dřív.
V kvízu dostanete konkrétní scénáře a budete vybírat, co je nejpřirozenější další krok. Někdy je nejlepší tykání nabídnout, jindy ho zdvořile odmítnout, a někdy jen změnit tón tak, aby vztah zůstal pohodlný pro obě strany. Důležitý je i způsob, jak to řeknete, protože stejná věta může znít jako přátelské gesto, nebo jako nátlak, když přijde ve špatný okamžik. A zvlášť v pracovním prostředí často rozhoduje, jestli změnu rámujete jako možnost, nebo jako hotovou věc, se kterou už druhý nemá prostor nesouhlasit.
Odpovězte na otázky a zjistěte, jestli máte společenský radar nastavený přesně, nebo jestli vás občas zaskočí moment, kdy se z vykání stane tykání.