Northrop Grumman představil nový bojový dron Talon – lehčí, levnější a rychleji vyrobený než cokoli předtím. Má doprovázet pilotované stíhačky, plnit nebezpečné mise a být součástí autonomních rojů budoucnosti. Cíl? Změnit pravidla letecké války.
V dubnu 2024 byl obranný výrobce Northrop Grumman vyřazen z původní smlouvy s americkým letectvem na program CCA. Jedná se o zkratku Collaborative Combat Aircraft, což je klíčová iniciativa v rámci modernizace amerického vojenského letectva. Jejím cílem je vyvinout relativně levné autonomní bojové bezpilotní letouny určené k létání společně s pilotovanými stíhačkami, jako je F-35 nebo budoucí stíhačka šesté generace, v rámci programu NGAD ( Next Generation Air Dominance), na němž se podílejí společnosti jako Boeing, Lockheed Martin a samotný Northrop Grumman.
Po analýze důvodů, proč se jí nepodařilo zakázku získat, dospěla společnost k závěru, že její návrh sice dosáhl dobrých výsledků v oblasti výkonu, ale selhal v oblasti jednotkových nákladů, což je v programu, který upřednostňuje masovou výrobu, rozhodující faktor. Tuto středu představila společnost Northrop Grumman ve svém závodě v kalifornském Mojave nový autonomní bojový dron Project Talon, jehož cílem je napravit chyby předchozího návrhu a ukázat, že společnost dokáže vyrábět pokročilé letouny mnohem rychleji a levněji.
Meet Project Talon: Our game-changing autonomous wingman that will redefine air dominance and enhance combat operations. Project Talon was designed, built and on track to fly in under 24 months. Learn more: https://t.co/PNLfjzpS07 pic.twitter.com/0XcD4jKHfT
— Northrop Grumman (@NGCNews) December 4, 2025
Související článek
Záměrem bylo zjistit, zda je možné postavit letoun se stejnou úrovní schopností a udělat to rychleji. Skutečným cílem, který sledujeme, není jen letadlo, ale celý proces. „Jak postavit vysoce výkonné letadlo rychle a za přijatelnou cenu,“ vysvětlil podle The War Zone během prezentace Tom Jones, prezident divize Aeronautical Systems společnosti Northrop Grumman.
15 měsíců do prvního prototypu, dva roky do prvního letu
Projekt Talon postupuje tempem, které je ve vojenském leteckém průmyslu neobvyklé. Od schválení projektu k úplné montáži prvního exempláře uplynulo pouhých 15 měsíců, což je velmi krátká doba ve srovnání s tradičními vývojovými cykly stíhaček, které obvykle trvají roky nebo dokonce více než deset let.
Společnost Northrop Grumman očekává, že dron uskuteční svůj první let do dvou let od zahájení projektu, což by znamenalo, že se tak stane přibližně v létě roku 2026. Pro letoun nové generace s vysokou mírou autonomie a určený k provozu ve složitém bojovém prostředí je tento časový plán obzvláště ambiciózní.
Jones uvedl, že nový bezpilotní letoun překračuje své interní nákladové cíle a nabízí lepší výkon v několika klíčových oblastech oproti předchozí konstrukci CCA. Společnost sice neposkytla podrobné specifikace – například typ motoru, letové výkony (rychlost, provozní strop, dolet), užitečné zatížení nebo náklady na jednotku – ale poskytla několik vodítek o filozofii konstrukce Talonu.
Jedním z hlavních faktorů, které stály za zlepšením nákladů, bylo snížení hmotnosti a zjednodušení konstrukce. Projekt Talon váží o 450 kg méně než předchozí návrh CCA společnosti Northrop Grumman, má celokompozitovou konstrukci a obsahuje o 50 % méně dílů. Toto snížení počtu komponentů nejen zlevňuje výrobu, ale také zjednodušuje údržbu a snižuje počet potenciálních míst poruch.
Podle společnosti tyto změny pomohly zkrátit dobu stavby přibližně o 30 %. V praxi to znamená, že po ověření návrhu by bylo možné výrobu relativně rychle rozšířit a vytvořit velké množství bezpilotních letounů, což je nezbytné pro koncepci „cenově dostupné masy“, kterou sleduje letectvo.
Dalším klíčovým aspektem byl způsob, jakým Northrop Grumman vyvinul letoun ve spolupráci se společností Scaled Composites, experimentální konstrukční společností, která rovněž sídlí v Mojave a je vlastněna obranným gigantem. Místo toho, aby inženýři obou společností pracovali jako samostatný dodavatel a subdodavatel, fungovali jako jeden integrovaný tým. Tento přístup umožnil rychlejší úpravy konstrukce, přičemž rozhodnutí byla přijímána na základě nákladů, časového harmonogramu a vyrobitelnosti, nikoliv pouze na základě výkonnosti.
Tento pracovní model připomíná takzvané „digitální továrny na design“, kde se kombinují pokročilé simulační nástroje, rychlá tvorba prototypů a multidisciplinární týmy, což výrazně zkracuje dobu vývoje. Letectvo a Pentagon již léta tlačí na průmysl, aby si tento typ procesu osvojil a vyhnul se tak příliš dlouhým a nákladným programům, jako tomu bylo v případě F-35 v jeho počátečních fázích.
Co je projekt Talon a co je známo o jeho konstrukci?
Společnost Northrop Grumman je velmi opatrná, pokud jde o odhalování technických detailů, ale zveřejněné snímky poskytují obecnou představu o dronu. Projekt Talon má konfiguraci s vysokým křídlem, obloukovitým trupem a řídicími plochami, což naznačuje konstrukci optimalizovanou pro aerodynamickou účinnost a snížení radarové signatury, ačkoli nebylo potvrzeno, že jde o „stealth“ dron na stejné úrovni jako stíhačka páté generace.
Rozsáhlé použití kompozitních materiálů – podobných těm, které se používají v moderních komerčních letadlech a pokročilých stíhačkách – přispívá jak ke snížení hmotnosti, tak ke schopnosti tvarovat složitější tvary, což pomáhá kontrolovat radarovou signaturu. Tyto materiály také dobře odolávají korozi a mohou zjednodušit dlouhodobou údržbu.
Co se týče pohonu, společnost nezveřejnila motor, ale vzhledem k velikosti a zamýšlené úloze dronu analytici poukazují na upravený komerční proudový nebo vojenský motor s nízkým výkonem, podobný těm, které se používají v jiných lehkých bojových dronech. Takové motory jsou levnější a jednodušší na údržbu než motory pilotovaných stíhaček a poskytují dostatečný tah pro doprovodné, průzkumné a omezené úderné mise.
Užitečné zatížení – tedy to, co může dron nést na palubě – by mohlo zahrnovat elektrooptické senzory, radary se syntetickou aperturou, vybavení pro elektronický boj a případně i malé řízené zbraně. Společnost Northrop Grumman však zatím nepotvrdila, zda je počáteční prototyp připraven k použití zbraní, nebo zda se nejprve zaměří na průzkumné a podpůrné elektronické mise.
Dalším důležitým prvkem je otevřená architektura jeho systémů. Ačkoli společnost nezachází do podrobností, Pentagon stále více požaduje, aby nové letecké systémy používaly standardní rozhraní a modulární software, aby bylo možné rychle integrovat nové senzory, algoritmy umělé inteligence nebo datové spoje bez nutnosti kompletně přepracovat konstrukci letounu. Lze očekávat, že Talon bude postupovat v tomto duchu, zejména pokud bude usilovat o účast v budoucích fázích programu CCA.
Autonomie, umělá inteligence a koncept „věrného panoše“.
Program CCA je založen na myšlence, že pilotované stíhačky nebudou operovat samy, ale budou je doprovázet autonomní bezpilotní letouny, které budou působit jako „věrní křídelníci“. Tyto drony budou schopny létat před stíhačkami, aby odhalily hrozby, překonaly nepřátelskou obranu nebo se ujaly úkolů, které jsou pro lidského pilota příliš nebezpečné.
Za tímto účelem se vyvíjí kombinace umělé inteligence (AI) a pokročilých řídicích systémů, které dronům umožní rozhodovat v reálném čase v rámci limitů stanovených člověkem. Americké letectvo již provedlo testy, při nichž algoritmus umělé inteligence řídí upravenou stíhačku F-16, což dokazuje, že je možné přenést část pilotáže a taktiky na automatizované systémy.
V případě projektu Talon společnost Northrop Grumman neupřesnila úroveň autonomie, ale očekává se, že bude schopen pracovat v několika režimech:
- Režim spolupráce: dron se řídí pokyny pilotovaného stíhače, který funguje jako „vůdce“ formace.
- Částečně autonomní režim: Talon dostane obecný úkol (např. „hlídej tuto oblast“ nebo „chraň toto letadlo“) a sám se rozhodne, jak jej nejlépe splnit v rámci předem definovaných pravidel.
- Autonomní režim s dohledem: dron může pracovat s minimálním zásahem člověka, ale vždy s možností dohledu a veta ze strany operátora nebo pilota.
Tento přístup hledá rovnováhu mezi využitím rychlosti reakce umělé inteligence a zachováním smysluplné lidské kontroly nad použitím síly, což je požadavek, který americké ministerstvo obrany znovu zdůraznilo ve svých pokynech k autonomním zbraňovým systémům.
Levné autonomní roje dronů, které lze snadno nahradit
Program letectva CCA počítá s autonomními roji dronů, které budou provádět průzkum, elektronický boj a údery v rizikových prostředích a budou létat po boku stíhaček s posádkou. Smyslem není mít několik velmi drahých dronů, ale nasadit desítky nebo dokonce stovky relativně levných platforem, které ve vzájemné koordinaci dokážou překonat nepřátelskou obranu.
Ústředním pojmem programu je „cenově dostupná hmotnost“, tj. možnost používat velké množství levnějších bezpilotních letounů, které lze v boji rychle nahradit. „O tyto letouny přijdete ve válce na úbytě. Proto musí být cenově dostupné a musíte být schopni je rychle nahradit,“ řekl Jones.
Tento přístup představuje zásadní odklon od tradiční filozofie bojového letectva, založené na omezeném počtu extrémně drahých a sofistikovaných letounů. V konfliktu vysoké intenzity proti mocnostem s vyspělou protivzdušnou obranou, jako je Čína nebo Rusko, se letectvo obává, že jeho stíhačky s posádkou jsou příliš cenné a příliš vzácné na to, aby neustále riskovalo v první linii. Na druhou stranu mohou CCA plnit ty nejnebezpečnější úkoly, jako je pronikání do silně bráněných oblastí nebo působení jako klamné cíle.
Kromě toho mohou roje dronů výrazně zkomplikovat obranu nepřítele. Pokud radar současně detekuje desítky cílů, z nichž některé jsou pilotované a některé bezpilotní, je mnohem obtížnější rozhodnout, na které zaútočit jako první. A pokud je každý dron relativně levný, může být ztráta několika z nich během jedné mise považována za strategicky přijatelnou, pokud je dosaženo celkového cíle.
Úloha projektu Talon ve strategii vzdušných sil
Vedoucí pracovník společnosti Northrop Grumman zdůraznil, že projekt Talon nebyl původně koncipován jako návrh společnosti pro druhou fázi soutěže letectva CCA, v níž se očekává udělení nových zakázek na začátku fiskálního roku 2026. Talon vznikl spíše jako technologický demonstrátor: platforma pro testování rychlých konstrukčních metod, zjednodušené výroby a koncepce provozu stíhačky s posádkou.
Jones nicméně nevylučuje, že pokud se program bude vyvíjet tímto směrem, nabídne dron letectvu. Projekt Talon podle něj již vzbudil zájem několika amerických vojenských útvarů – nejen letectva, ale také námořnictva a námořní pěchoty, které zkoumají vlastní koncepty doprovodných dronů – a některých mezinárodních zákazníků, z nichž několik navštívilo Mojave, aby si jej osobně prohlédli.
Pro společnost Northrop Grumman je Talon také způsob, jak zůstat v soutěži, přestože byla vyřazena z prvního kola CCA, v němž letectvo vybralo jako hlavní dodavatele společnosti Boeing, Lockheed Martin a Anduril. Pokud se program rozšíří nebo se otevřou nové soutěže, může být rozhodující výhodou mít již postavený a testovaný prototyp.
Globální závod o spolupracující bojové drony
Společnost Northrop Grumman není v závodě o novou generaci bojových dronů sama. Divize Skunk Works společnosti Lockheed Martin vyvíjí stealth dron s názvem Vectis, jehož první let je plánován na rok 2027 a který je prezentován jako přirozený doplněk letounu F-35 a budoucího systému NGAD. Ačkoli je podrobností málo, Lockheed zdůraznil, že Vectis bude založen na otevřené architektuře a vysokém stupni autonomie.
Společnost General Atomics, známá svými bezpilotními letouny MQ-9 Reaper, pokračuje ve vývoji svého bezpilotního letounu LongShot v rámci programu DARPA. LongShot je odlišný koncept: dron vypouštěný z jiného letadla, který může nést rakety vzduch-vzduch, čímž se prodlouží dosah pilotovaných stíhaček, aniž by se musely přiblížit k nepříteli.
Společnost Shield AI mezitím představila svůj koncept stealth dronu X-BAT s vertikálním vzletem, který je určen k provozu z krátkých vzletových a přistávacích drah nebo dokonce z lodí a je vybaven pokročilým autonomním softwarem vyvinutým ve vlastní režii. X-BAT je součástí širšího trendu dronů, které mohou startovat a přistávat v omezených prostorech, což zvyšuje jejich operační flexibilitu.
Mimo USA vyvíjejí své vlastní „věrné letce“ i další země. Například Austrálie spolupracuje se společností Boeing na projektu MQ-28 Ghost Bat, což je společný bojový dron určený k provozu po boku stíhaček F-35 a F/A-18. Evropa zkoumá podobné koncepty v rámci programů, jako je francouzsko-německo-španělský FCAS, který počítá s využitím „dálkových efektorů“ doprovázejících budoucí evropské stíhačky.
Strategické důsledky a etické debaty
Nástup bezpilotních letounů, jako je projekt Talon, má nejen technologické, ale také strategické a etické důsledky. Z vojenského hlediska by bezpilotní letouny mohly změnit způsob plánování a provádění vzdušných operací, neboť by umožnily koordinovanější údery, větší vytrvalost nad bojištěm a snížení rizika pro lidské piloty.
Rostoucí využívání autonomie a umělé inteligence ve zbraňových systémech však vyvolává obavy mezinárodních organizací a odborníků na humanitární právo. Obávají se, že pokud bude příliš mnoho rozhodnutí delegováno na algoritmy, dojde ke ztrátě lidské kontroly nad použitím smrtící síly.
Americké ministerstvo obrany vydalo zásady, které vyzývají k zachování „přiměřené lidské kontroly“ nad autonomními a poloautonomními zbraňovými systémy, a zdůrazňuje, že jakékoli použití síly musí být v souladu s mezinárodním humanitárním právem. Přesto zůstává debata otevřená, zejména s tím, jak se technologie vyvíjí a systémy jsou stále schopnější.
V této souvislosti se projekt Talon a další bezpilotní letouny CCA představují jako určitý druh testovacího pole nejen pro nové technologie, ale také pro nové doktríny použití a regulační rámce, které definují, kam až může autonomie v boji zajít.
Co můžeme od projektu Talon očekávat v nadcházejících letech
V období do roku 2026 se pozornost zaměří na dokončení pozemní a letové testovací kampaně projektu Talon. Tyto testy ověří drak letounu, řídicí systémy, integraci s vojenskými datovými linkami a nakonec i jeho schopnost operovat po boku pilotovaných stíhaček v simulovaných scénářích.
Pokud budou výsledky pozitivní, mohla by společnost Northrop Grumman vyvinout Talon z technologického demonstrátoru na operační produkt přizpůsobený specifickým požadavkům letectva nebo jiných zákazníků. Mohlo by jít o specializované verze pro průzkum, elektronický boj, lehký útok nebo dokonce jako komunikační uzly v taktických sítích.
V každém případě je poselství, které společnost projektem Talon vysílá, jasné: je možné navrhovat a vyrábět pokročilé bojové bezpilotní letouny v mnohem kratších lhůtách a s nižšími náklady než u velkých programů z minulosti. Pokud se tato filozofie prosadí, mohla by udat směr vojenskému letectvu na další desetiletí.