Vzorky z asteroidu Bennu přinesené misí OSIRIS-REx překvapily i ty nejzkušenější vědce. Obsahují klíčové molekuly života – od ribózy a glukózy až po polymerní látky a prach starší než naše Slunce. Výsledky mění chápání toho, jak komplexní mohla být chemie v rané Sluneční soustavě – a jak blízko mohl být život už ve vesmíru.
Od září 2023, kdy v Utahu přistálo pouzdro s materiálem z asteroidu Bennu, vědci po celém světě s napětím sledují každou novou analýzu. Cílem mise OSIRIS-REx, první mise NASA, která přivezla na Zemi dokonale zachovalé úlomky z blízkého asteroidu, bylo odpovědět na základní otázky: jak se formovala první kamenná tělesa, jak se organické sloučeniny distribuovaly vesmírem a jakou roli tyto materiály hrály při vzniku života. Nejnovější výsledky, o které se tento týden podělila NASA, ukazují na ještě bohatší a rozmanitější scénář, než vědci předpokládali.
Význam Bennu se neomezuje pouze na jeho blízkost k Zemi nebo na potenciální riziko dopadu v budoucnosti. Pro vědce tento malý, tmavý svět plný trosek funguje jako časová schránka: uchovává téměř neporušené materiály, které se zformovaly před více než 4,5 miliardami let, kdy Sluneční soustava nebyla ničím víc než oblakem plynu, prachu a ledu. Na rozdíl od meteoritů dopadajících na Zemi – které projdou atmosférou, zahřejí se a znečistí – byly vzorky ze sondy OSIRIS-REx shromážděny ve vesmírném vakuu a uloženy v uzavřené kapsli, což umožnilo studovat jejich složení do dosud nevídaných detailů.
SA News #Thread | NASA Finds All Essential Building Blocks For Life On Asteroid Bennu
— SA News Channel (@SatlokChannel) December 3, 2025
1/10 Scientists have confirmed that asteroid Bennu contains all the essential chemical building blocks for life. The recent discovery of bio-essential sugars, combined with previously… pic.twitter.com/IaUfZkn5nT
Související článek
Mise, která odstartovala v roce 2016, strávila více než dva roky na oběžné dráze Bennu, mapovala jeho povrch a pečlivě vybírala místo odběru vzorků. V říjnu 2020 se sonda krátce dotkla asteroidu, nasála materiál z regolitu – vrstvy prachu a úlomků hornin, která jej pokrývá – a vydala se na zpáteční cestu. Výsledek: asi 121 gramů hornin a prachu, což je výrazně nad očekávaným minimem, které se nyní rozdělují mezi laboratoře ve Spojených státech, Japonsku, Evropě a jinde k systematické analýze.
Biologické cukry ukazují na svět RNA
Jedno z nejvíce šokujících odhalení pochází od týmu vedeného Jošihirem Furukawou z univerzity Tohoku. Vzorky, analyzované za podmínek nejvyšší čistoty, aby se zabránilo pozemské kontaminaci, identifikovaly cukry nezbytné pro biologii, včetně ribózy, pětiuhlíkatého cukru nezbytného pro RNA, a glukózy, sloučeniny, z níž většina dnešních forem života získává energii.
Detekce těchto cukrů na asteroidu není triviální. Jsou to křehké molekuly, které se snadno rozkládají působením tepla, záření nebo kapalné vody. Aby se vědci ujistili, že nepocházejí z pozemské kontaminace, porovnávali poměr různých izotopů – těžších či lehčích verzí stejných chemických prvků – přítomných v cukrech. Izotopový vzorec nalezený na Bennu se zřetelně liší od vzorce organických sloučenin na Zemi, což posiluje závěr, že vznikly ve vesmíru ještě před existencí naší planety.
Ačkoli se nejedná o důkaz existence živých organismů, je to potvrzení toho, že „stavební kameny“ potřebné ke stavbě složitých molekul byly přítomny již v prostředí, v němž se formovala Sluneční soustava. Kombinace ribózy, nukleobází, aminokyselin a karboxylových kyselin, které byly dříve zjištěny na Bennu, posiluje myšlenku, že první prebiotické procesy mohly probíhat na ledovém povrchu, jako je povrch mateřské planetky.
Významným detailem je absence deoxyribózy, cukru v DNA. Pokud je Bennu reprezentativní pro jiná primitivní tělesa, mohla být ribóza v předplanetárním prostředí hojnější než její „bratranec“ deoxyribóza, což odpovídá hypotéze „světa RNA“: období, kdy tato molekula mohla současně plnit úlohu ukládání informací a katalyzátoru chemických reakcí.
Myšlenka „světa RNA“ se objevuje již několik desetiletí: předpokládá, že předtím, než vznikla DNA a bílkoviny, jak je známe dnes, byla klíčovou molekulou RNA. Je schopna uchovávat genetickou informaci jako DNA, ale také urychlovat chemické reakce, jako to dělají enzymy. Nález ribózy na Bennu zapadá do laboratorních experimentů, které ukazují, že takové cukry mohou vznikat z jednoduchých směsí vody, formaldehydu a dalších sloučenin pod vlivem ultrafialového záření, což jsou pravděpodobné podmínky v mezihvězdném prostoru nebo na raných asteroidech.
Souběžně s tím jiné skupiny zkoumající vzorky identifikovaly nukleobáze – chemická „písmena“ RNA a DNA, jako jsou adenin a guanin – a aminokyseliny, stavební kameny bílkovin. Tato kombinace složek naznačuje, že již dlouho před vznikem prvních buněk byla Sluneční soustava poseta materiály schopnými složitých reakcí, možná v teplých bazénech na rané Zemi, možná v podzemních oceánech jiných ledových světů.
Někteří dokonce tvrdí, že tyto poznatky podporují teorii panspermie, podle níž život na Zemi nevznikl endogenně na planetě, ale objevil se ve vesmíru v podobě mikroorganismů, které k nám dorazily prostřednictvím meteoritů. Většina astrobiologů je opatrná: Bennu ukazuje, že základní složky mohou cestovat z jednoho světa na druhý, ale nedokazuje, že takové cesty přežily kompletní organismy. Přesto planetka posiluje představu chemicky propojené Sluneční soustavy, kde dochází k neustálé výměně materiálů mezi planetami, měsíci a malými tělesy.
Gumovitá látka, o které jsme u vesmírných hornin dosud neslyšeli
Druhý vynikající objev pochází z práce vedené Scottem Sandfordem (NASA Ames) a Zackem Gainsforthem (Kalifornská univerzita v Berkeley). Jejich tým popisuje pružnou polymerní látku bohatou na dusík a kyslík, která dosud nebyla v mimozemském materiálu nalezena. Sloučenina, kterou vědci přirovnávají k jakési „vesmírné žvýkačce“, mohla vzniknout polymerací karbamátů v počátcích existence mateřského asteroidu Bennu.
Zjednodušeně řečeno, polymer je dlouhý řetězec složený z menších opakujících se jednotek, podobně jako šňůra korálků. Na Zemi jsou polymery plasty, guma a dokonce i DNA. Nález něčeho podobného na asteroidu, který vznikl bez biologického zásahu, naznačuje, že přírodní chemie vesmíru je schopna vytvářet překvapivě složité struktury. V tomto případě se zdá, že řetězce vznikly z molekul obsahujících uhlík, dusík a kyslík, které byly vystaveny záření a mírnému zahřívání v nitru asteroidu.
Materiál, který je nyní ztvrdlý, ale původně poddajný, naznačuje, že chemické procesy, které probíhaly v prvotních tělesech, byly složitější, než se předpokládalo. Takové polymery, schopné reagovat s jinými molekulami a zvyšovat jejich složitost, mohly přispět k úrodné chemické polévce předtím, než se asteroid zahřál a prošel vodní fází. Jejich pozorování, dosažené pomocí nejmodernějších mikroskopických technik, přidává nečekaný střípek do skládačky toho, jak se sestavovaly sloučeniny, které předcházely životu.
K jeho vizualizaci vědci použili elektronovou mikroskopii a spektroskopii s vysokým rozlišením, které jsou schopny analyzovat oblasti vzorku o velikosti pouhých několika miliontin metru. Tyto techniky umožňují „vidět“ nejen tvar materiálu, ale také to, z jakých prvků se skládá a jak jsou spolu propojeny. Vzniká tak složitá síť s oblastmi bohatšími na dusík a jinými na kyslík, která mohla fungovat jako jakési chemické lešení, na které se připojovaly a reagovaly další organické molekuly.
Tato „vesmírná žvýkačka“ poněkud připomíná složité organické polymery, které byly zjištěny v kometách, jako je 67P/Churyumov-Gerasimenko, misí ESA Rosetta, nebo v meteoritech bohatých na uhlík, které dopadly na Zemi. Struktura nalezená v Bennu se však zdá být uspořádanější a bohatší na určité chemické skupiny, což z ní činí dosud ojedinělý případ. Pro mnohé badatele je to vodítko, že hranice mezi „jednoduchou“ chemií a „prebiotickou“ chemií může být více rozostřená, než jsme si mysleli.
Předsluneční prach: Úlomky hvězd, které vznikly před Sluncem
Ještě překvapivější je analýza vedená Ann Nguyenovou z Johnsonova vesmírného střediska. V horninách dopravených sondou OSIRIS-REx našli vědci mimořádné množství předslunečního prachu, pozůstatků hvězd, které explodovaly ještě před vznikem Slunce. Vzorky obsahují až šestkrát více zrn ze supernov než jakýkoli dosud zkoumaný meteorit nebo astromateriál.
Takzvaný předsluneční prach se skládá z drobných minerálních zrnek – často křemíku, uhlíku nebo karbidu křemíku – která vznikla v atmosférách umírajících hvězd nebo při prudkých explozích supernov. Tato zrnka putovala mezihvězdným prostorem miliony let, dokud nebyla zachycena v oblaku, který dal vzniknout Sluneční soustavě. Za normálních okolností ohřev a procesy fúze, které provázejí vznik planet, tento materiál zničí nebo změní. Proto jeho nález v tak vysokém množství na Bennu naznačuje, že planetka zůstala od svého zrodu mimořádně „chladná“ a nezpracovaná.
Toto množství naznačuje, že prvotní těleso Bennu se zformovalo v oblasti protoplanetárního disku, která je velmi bohatá na starý mezihvězdný materiál. Navzdory vodním změnám, kterými planetka v určitém okamžiku své historie prošla, se zachovaly kapsy nezpracovaného materiálu, což nám umožňuje přímo studovat fragmenty hvězd, které předcházely samotné Sluneční soustavě.
Analýza těchto předslunečních zrn je jako hvězdná archeologie. Jejich izotopové složení – například poměr kyslíku-16, kyslíku-17 a kyslíku-18 – prozrazuje, jaký druh hvězdy je vytvořil a za jakých podmínek. Některá zrna Bennu vykazují znaky typické pro masivní supernovy, jiná zřejmě pocházejí z červených obrů v pozdních fázích jejich života. Dohromady vytvářejí obraz, že materiál, který dnes tvoří Zemi, planety a naše vlastní těla, je výsledkem několika generací dřívějších hvězd.
Bennu versus další poslové: Ryugu, meteority a komety
Výsledky sondy Bennu nejsou interpretovány ve vakuu. V roce 2020 přivezla japonská mise Hayabusa2 na Zemi vzorky z asteroidu Ryugu, dalšího tělesa bohatého na uhlík. I tam byly nalezeny aminokyseliny, složité organické sloučeniny a známky alterace kapalnou vodou. První srovnání však naznačují, že Bennu obsahuje větší rozmanitost organických molekul a více předslunečního prachu, což naznačuje, že vznikl v jiné oblasti protoplanetárního disku nebo prošel jinou tepelnou historií.
Meteority přirozeně dopadající na Zemi, zejména tzv. uhlíkaté chondrity, již odhalily přítomnost aminokyselin, jednoduchých cukrů a dalších organických sloučenin. Tyto meteority však prošly atmosférickým zvětráváním, nárazem a často i mnohaletým působením prvků, než byly shromážděny. Naproti tomu vzorky z Bennu přicházejí, aniž by se kdy dotkly zemské půdy, což znamená, že kontaminaci lze vyloučit a původní chemické složení asteroidu lze rekonstruovat přesněji.
Komety, jako je již zmíněná 67P nebo Halleyova kometa, se rovněž ukázaly být bohaté na organické molekuly. Vzniká tak obraz rané Sluneční soustavy nasycené uhlíkem, dusíkem a kyslíkem v různých formách, od jednoduchých plynů až po složité makromolekuly. Bennu doplňuje tuto mozaiku jako klíčový hráč, který nabízí pevný, dobře zachovalý a přímo dostupný materiál v laboratoři.
Co nám Bennu říká o vzniku života
Tyto tři studie tvoří pozoruhodný portrét: Bennu není jen pozůstatkem minulosti, ale mimořádně rozmanitým chemickým archivem primitivních složek, složitých materiálů a hvězdných zbytků, které vznikly ještě před existencí Slunce. S každou novou publikací planetka potvrzuje svou hodnotu časové schránky a posiluje myšlenku, že základní stavební kameny pro vznik života mohly být v našem vesmírném okolí široce rozšířeny.
Vědci však trvají na zásadním rozdílu: mít složky ještě neznamená mít život. To, že asteroid obsahuje cukry, aminokyseliny a polymery, ještě neznamená, že se na něm nacházejí buňky, metabolismus nebo biologický vývoj. Naznačuje to však, že v době, kdy se Země formovala a přijímala neustálé dopady komet a asteroidů, mohla tato tělesa poskytnout významnou část chemických stavebních kamenů potřebných pro pozdější vznik prvních forem života.
Velkou neznámou zůstává, jak se z této polévky molekul vyvinuly systémy schopné kopírovat, soutěžit a vyvíjet se. Tuto mezeru se snaží zaplnit hypotézy, jako je „svět RNA“ nebo hydrotermální prostředí – například podmořské průduchy bohaté na minerály. Bennu tuto záhadu nevyřeší, ale problém zužuje: ukazuje, že vesmír nezačíná od nuly. Mladé planety nemusí „vymýšlet“ všechny složité molekuly od nuly; mnohé z nich přicházejí již zabalené v podobě prachu a hornin z hlubokého vesmíru.
V příštích letech bude analýza vzorků pokračovat stále dokonalejšími technikami. Část materiálu bude uložena nedotčená, vyhrazená pro budoucí generace vědců s ještě citlivějšími přístroji. Mezitím již byla sonda OSIRIS-REx přesměrována na nový cíl, asteroid Apophis, v rámci prodloužené mise, která slibuje další rozšíření naší chemické mapy Sluneční soustavy.
Jisté je, že Bennu zahájil novou éru průzkumu: asteroidy už nepozorujeme jen z dálky, ale přinášíme si jejich kousky domů. A tyto kousky nám vyprávějí příběh, v němž život zdaleka není ojedinělou náhodou, ale mohl by být přirozeným důsledkem bohaté, rozsáhlé a trvalé chemie v průběhu času.