V roce 2025 dochází v technologickém sektoru k masovému propouštění, zatímco majetky jeho lídrů dál raketově rostou. Kombinace AI, automatizace a bezohledné obchodní strategie prohlubuje nerovnost a zpochybňuje sociální odpovědnost firem.
Vzestup umělé inteligence a bezbřehé ambice technologických generálních ředitelů vedly k tomu, že rok 2025 je ve znamení masivního propouštění. Pro osobnosti, jako je Andy Jassy, současný šéf Amazonu po odchodu Jeffa Bezose, je to součást nové obchodní kultury značky, ale realita ukazuje opak: bohatí bohatnou a navzdory snaze předstírat opak už neskrývají, že jim na zaměstnancích nezáleží.
Jeff Bezos má díky svému spojenectví se společností Amazon majetek ve výši téměř 226 miliard eur (asi 5,6 bilionu Kč), přičemž tato částka se ještě zvýšila po oznámení 14 000 nových zaměstnanců, kteří budou v následujících týdnech propuštěni. Pozadu nezůstává ani Satya Nadella, muž pověřený převzetím funkce po Billu Gatesovi ve společnosti Microsoft, jehož majetek se po potvrzení propuštění téměř 10 000 zaměstnanců v roce 2025 již blíží 1 miliardě eur (asi 24,8 miliardy Kč).
Ačkoli se tedy jedná o dva velmi reprezentativní příklady, nejsou v tomto odvětví jediní: Marc Benioff, generální ředitel společnosti Salesforce, před několika týdny oznámil propuštění 4 000 zaměstnanců a jeho majetek vzrostl na 9,4 miliardy eur (asi 233 miliard Kč); David Ellison, viditelná tvář společností Skydance a Paramount Skydance, je rovněž dokonalým příkladem, neboť jeho plán na zrušení 3 000 pracovních míst v nadcházejících týdnech mu umožnil zvýšit svůj majetek na více než 450 milionů eur (asi 11,2 miliardy Kč).
Mark Zuckerberg, Larry Ellison a Elon Musk bohatnou každým dnem
Ať už jde tedy o balíčky akcií nebo mnohamilionové platy, šéfové technologického sektoru dokazují, že propouštění jim přináší větší zisky. Mark Zuckerberg, generální ředitel společnosti Meta a jeden z nejdůležitějších hlasů technologického sektoru, si ani nevšiml propadu akcií, který jeho společnost utrpěla v důsledku absence hvězdného produktu nebo potvrzení masivního propouštění. V důsledku toho se jeho čisté jmění stále pohybuje nad hranicí 204 miliard eur (asi 5,1 bilionu Kč) a očekává se, že bude i nadále růst.
Larry Ellison, který vlastní 41 % společnosti Oracle, se díky nárůstu zájmu o datová centra a cloud stal nejbohatším mužem světa před Elonem Muskem. Jeho společnost sice neprovedla tolik propouštění jako ostatní, o práci přišlo 188 zaměstnanců, ale tato situace ukazuje, že se jich pracovní krize netýká. Musk zase disponuje majetkem, který již přesahuje 400 milionů eur (asi 9,9 bilionu Kč), to vše s koly propouštění ve společnostech jako X, xAI, Tesla nebo SpaceX.
Ke všem výše uvedeným příkladům bychom mohli přidat další, jako je Lip-Bu Tan, současný generální ředitel společnosti Intel, který má jmění, jež by se mohlo pohybovat kolem 1 000 milionů eur (asi 24,8 miliardy Kč), přestože se jeho společnost nachází v nejchoulostivějším stavu ve své historii. Čísla tedy hovoří sama za sebe: ano, společnosti propouštějí více než kdy jindy, ale to neznamená, že procházejí nejtěžším obdobím, právě naopak.
Dopad ekonomické nerovnosti na společnost
Rostoucí ekonomická nerovnost se netýká pouze propouštěných zaměstnanců, ale má také širší dopady na společnost. Koncentrace bohatství v rukou několika málo osob může vést k oslabení střední třídy, což následně ovlivňuje spotřebu a celkovou ekonomickou stabilitu. Podle zprávy Světového ekonomického fóra může ekonomická nerovnost brzdit hospodářský růst a prohlubovat sociální napětí.
Navíc pocit, že vedoucí představitelé podniků upřednostňují zisky před blahobytem svých zaměstnanců, může narušit důvěru v podnikové instituce. To může vést k nárůstu sociálních nepokojů a volání po přísnějších regulacích k řešení nerovnosti. Ve světě, kde automatizace a umělá inteligence mění trh práce, je zásadní, aby společnosti nalezly rovnováhu mezi efektivitou a sociální odpovědností.
Podniky mají příležitost vést posun k spravedlivějšímu a udržitelnějšímu modelu. To může zahrnovat zavádění školicích programů pro zaměstnance, kterých se automatizace týká, přijímání spravedlivých politik odměňování a investice do komunitních iniciativ. Kromě toho může podpora firemní kultury, která si cení rozmanitosti a inkluze, pomoci zmírnit negativní dopady ekonomické nerovnosti.
V konečném důsledku je společenská odpovědnost podniků nejen etickou otázkou, ale také chytrou obchodní strategií. Společnosti, které upřednostňují blaho svých zaměstnanců a komunit, mají lepší předpoklady k tomu, aby prosperovaly ve stále se měnícím světě.