Záhadná gama záře z centra Mléčné dráhy i po desítkách let odporuje všem vysvětlením. Nová studie ukazuje, že dvě hlavní teorie – temná hmota a pulsary – jsou nerozlišitelné, a věda tak zůstává na mrtvém bodě.
Srdce galaxie Mléčná dráha stále skrývá jedno z nejzajímavějších tajemství. Záhadná gama záře vychází z jejího středu již desítky let a nedávná studie šokovala ty, kteří doufali v brzké rozuzlení. Výzkum publikovaný v časopise Physical Review Letters dospěl k závěru, že dvě hlavní hypotézy, které se snaží tento jev vysvětlit, jsou na základě současných údajů nerozlišitelné. Věda se tak ocitla ve slepé uličce a nadále zůstává nevyřešenou hádankou.
Ve skutečnosti nemůže být tato situace složitější, protože proti sobě staví dvě radikálně protichůdné vize vesmíru. Na jedné straně stojí revolučnější varianta, podle níž je záře výsledkem srážky částic temné hmoty, oné neviditelné složky, která teoreticky tvoří většinu hmoty vesmíru. Temná hmota je forma hmoty, která nevyzařuje, neabsorbuje ani neodráží světlo, takže je neviditelná a zjistitelná pouze prostřednictvím gravitačního působení na viditelnou hmotu. Odhaduje se, že tvoří asi 27 % vesmíru, ale její přesná povaha zůstává jednou z největších záhad moderní fyziky.
Na druhou stranu nejkonzervativnější vysvětlení přisuzuje záři aktivitě tisíců pulsarů, neutronových hvězd rotujících vysokou rychlostí. Pulzary jsou pozůstatky masivních hvězd, které explodovaly v supernovy a zhroutily se pod vlastní gravitací. Tyto objekty jsou neuvěřitelně husté a ze svých magnetických pólů vyzařují paprsky elektromagnetického záření. Jak rotují, tyto paprsky procházejí vesmírem jako maják a vytvářejí pravidelné pulsy záření, které lze ze Země detekovat.
Nová analýza potvrzuje, že prozatím jsou stejně pravděpodobná dvě vysvětlení. Energie uvolňovaná těmito nebeskými tělesy může vytvářet úžasné struktury, jako je mlhovina známá jako kosmická ruka, kterou NASA podrobně pozorovala.
Scientists are getting closer to solving the mysterious gamma-ray emission from the center of the Milky Way.
A team from Johns Hopkins University has discovered that the enigmatic GeV excess of gamma radiation emanating from the core of the Milky Way is most likely related to… pic.twitter.com/BSXchKav8Q
— Black Hole (@konstructivizm) October 19, 2025
Vědci použili novou simulační techniku, aby se pokusili naklonit misku vah. Vytvořili mapu, která předpovídala rozložení temné hmoty v galaktickém centru, a porovnali ji se skutečnými daty, která v průběhu let shromáždil Fermiho vesmírný teleskop NASA, jak bylo publikováno v časopise Futurism. Výsledek byl frustrující a nejednoznačný: pozorovaný vzorec odpovídal jak simulaci temné hmoty, tak masivní přítomnosti pulsarů.
Naděje na vyřešení záhady má španělský přízvuk
Vědecká komunita se však již zaměřila na to, co by mohlo být klíčem k vyřešení této debaty. Jedná se o soustavu Čerenkovových teleskopů (CTA), budoucí observatoř, která slibuje pořizovat snímky vesmíru s nebývalou citlivostí a rozlišením.
CTA je mezinárodní projekt, na němž se bude podílet více než 1 500 vědců z 31 zemí. Očekává se, že observatoř umožní astronomům studovat extrémní astrofyzikální jevy, jako jsou supermasivní černé díry a výbuchy supernov, a objasní podstatu temné hmoty. Díky své schopnosti detekovat vysokoenergetické záření gama by CTA mohla poskytnout důkazy potřebné k určení zdroje jasu v centru Mléčné dráhy.
Tento ambiciózní projekt se navíc neomezí pouze na Kanárské ostrovy, protože jeho síť šedesáti teleskopů doplní druhé zařízení v poušti Atacama v Chile. Zatímco se CTA stává skutečností, astronomové nezůstávají nečinně stát. Při hledání dalších vodítek, která by pomohla záhadu rozluštit, zkoumají také sousední trpasličí galaxie, mnohem menší hvězdné systémy, které mohou být klíčem k této vesmírné záři. Tyto trpasličí galaxie jsou díky menšímu množství viditelné hmoty ideálním prostředím pro studium vlivu temné hmoty.
Vyřešení záhady jasnosti galaktického centra nám nakonec pomůže nejen lépe porozumět naší vlastní galaxii, ale mohlo by mít také hluboké důsledky pro naše chápání vesmíru jako celku. Vědci pokračují ve zkoumání těchto základních otázek a každý nový objev nás přivádí o krok blíže k odhalení tajemství vesmíru.
