Popularita filmového univerza značky Marvel vedla k tomu, že se termín nanotechnologie stal jedním z nejzajímavějších pojmů pro širokou veřejnost. Dnes je vnímán jako symbol budoucnosti a lidského pokroku, protože je spojován se schopností vyvíjet nástroje všeho druhu pomocí miniaturních technologií. To je však značný odklon od toho, jak byl původně pojímán.
Jako první použil tento termín profesor Norio Taniguči, který v 70. letech působil na Tokijské vědecké univerzitě, a to na mezinárodní konferenci o výrobním inženýrství v roce 1974. Nanotechnologii definoval jako „zpracování materiálů separací, konsolidací a deformací v atomárním nebo molekulárním měřítku„. Tímto způsobem položil důraz spíše na ultrapřesnou než futuristickou výrobu.
Taniguči se ve svém výzkumu zaměřil především na výrobu polovodičů, neboť tvrdil, že řízení na atomární úrovni se v 70. letech 20. století stává technologicky proveditelným. Ve svých počátcích měl tedy spíše praktické zaměření, a proto byl na hony vzdálen futuristickým koncepcím, které se objevily v následujících desetiletích po pracích osobností, jako byl např. Eric Drexler.
V 80. letech Drexler (bývalý inženýr MIT) rozšířil význam ve své knize „Engines of Creation“ (Motory stvoření), která vyšla v roce 1986 a představila vizionářské a spekulativní myšlenky. Inženýr se tak zaměřil na molekulární assemblery, řadu strojů schopných stavět struktury atom po atomu. Přiznal přitom, že se inspiroval biologickými procesy, jako je replikace DNA.
Tím, že se rozhodl pro tuto vizi, se mu podařilo proměnit nanotechnologii v populární, futuristický koncept, v němž se reálná věda spojila s prvky science fiction. Dnes však tato technologie zahrnuje technologie pracující v rozmezí 1 až 100 nanometrů, a proto má uplatnění v elektronice, medicíně, materiálech a energetice. Navíc se díky svému významu stala středem zájmu videoher a filmů, které nanotechnologii využívají jako symbol, a může být spojencem pokroku nebo technologickou hrozbou.
V současné době mají nanotechnologie významný vliv na celou řadu průmyslových odvětví. V oblasti medicíny se vyvíjejí inovativní léčebné postupy, jako je například dodávání léků na buněčné úrovni, což umožňuje přesněji a s menšími vedlejšími účinky zasáhnout nemoci. Například nanočástice se používají k dodávání léků přímo do rakovinných buněk, čímž se zvyšuje účinnost léčby.
V elektronice umožnily nanotechnologie vytvořit menší a účinnější zařízení. Tranzistory, které jsou základem elektronických obvodů, se zmenšily na nanometrové rozměry, což umožnilo vývoj výkonnějších zařízení s nižší spotřebou energie.
V oblasti materiálů vedla nanotechnologie k vytvoření pevnějších a lehčích materiálů. Příkladem je grafen, materiál složený z jediné vrstvy atomů uhlíku, který je extrémně pevný a má výjimečnou elektrickou vodivost.
V oblasti energetiky se zkoumají nové způsoby využití nanotechnologií ke zlepšení účinnosti solárních článků a baterií. Nanočástice mohou zvýšit absorpci světla v solárních článcích, zatímco nanomateriály mohou zlepšit kapacitu baterií.
Nanotechnologie se objevují také ve výrobcích každodenní spotřeby, jako je kosmetika a textil, kde se používají ke zlepšení trvanlivosti a vlastností výrobků. Nanotechnologie, která může způsobit revoluci v mnoha průmyslových odvětvích, zůstává rychle se rozvíjející oblastí výzkumu a slibuje budoucnost plnou možností a výzev.