Mezihvězdná kometa 3I/ATLAS zaujala vědce svým neobvyklým chováním i chemickým složením. Podle některých teorií by mohla nést stopy života – nejen toho, jak ho známe, ale i zcela odlišných forem, které by mohly přepsat naše chápání biologie.
V červenci 2025 rozezněla slabá záře pohybující se mezi hvězdami poplašný zvonek astronomů. Nebyla to jen další kometa. Její hyperbolická trajektorie naznačovala, že neobíhá kolem našeho Slunce, ale pochází z jiného hvězdného systému. Návštěvník byl pokřtěn jako 3I/ATLAS, po Oumuamua a Borisovu třetí detekovaný mezihvězdný objekt, a od té doby vyvolal směs vědecké zvědavosti a kosmických spekulací.
Dnes, kdy NASA a ESA sledují její pohyb pomocí Hubbleova teleskopu a teleskopu Jamese Webba, teoretický fyzik Avi Loeb opět zpochybňuje naše jistoty: co když tato kometa nesla nejen základní složky života, ale i stopy „divergentního života“, tedy formy biologie odlišné od té pozemské?
Podle NASA se 3I/ATLAS přiblíží ke Slunci na vzdálenost asi 1,4 astronomické jednotky, což je téměř vzdálenost Marsu. Její rychlost, více než 210 000 kilometrů za hodinu, potvrzuje její mezihvězdný původ. Nejpozoruhodnější je však její chování: na rozdíl od komet ve Sluneční soustavě začala sublimovat (uvolňovat plyny a prach) ještě v době, kdy se nacházela téměř čtyři astronomické jednotky od Slunce, tedy za oběžnou dráhou Jupiteru.
Pozorování teleskopu Jamese Webba zjistila intenzivní emise oxidu uhličitého (CO₂) na vzdálenost 4,3 mikrometru a vody (H₂O) na vzdálenost 2,7 mikrometru. Hubblův teleskop mezitím zaznamenal komu (obal z plynu a prachu obklopující jádro) o průměru více než 100 000 kilometrů s dlouhým zářivým ohonem, který se každý týden zvětšuje. ESA koordinuje mezinárodní síť dalekohledů v Chile, na Havaji a v Austrálii, aby sledovala vývoj její jasnosti, která se chová jako malá padající hvězda ve zpomaleném pohybu.
Z chemického hlediska se zdá, že 3I/ATLAS je bohatá na vodu a oxid uhličitý, přičemž jejich poměr si nezadá se slunečními kometami. Tento rozdíl je důvodem, proč někteří vědci považují tento objekt za časovou kapsli z jiné hvězdy, přirozený vzorek toho, co se mohlo vytvořit ve vzdálených oblastech galaxie.
Komety, naše i cizí, byly po desetiletí považovány za nositele složek života. Je známo, že obsahují aminokyseliny, alkoholy, formaldehyd a jednoduché cukry: organické molekuly, které po příletu na mladé planety mohly být zárodkem prebiotické chemie.
Již v roce 2023 sonda Rosetta potvrdila, že kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko obsahuje glycin, nejjednodušší aminokyselinu. Když ji může ukrývat místní kometa, proč ne mezihvězdná? Spektrální analýzy sondy 3I/ATLAS zatím tak složité sloučeniny nezjistily, ale přítomnost vody, oxidu uhličitého a kovů naznačuje známý scénář: miniaturní kosmickou laboratoř.
Avi Loeb však navrhuje odvážnější krok. V nové eseji tento harvardský astrofyzik tvrdí, že život se mohl v jiných slunečních soustavách ubírat zcela jinými cestami. Nejde jen o variace pozemské biochemie, ale o odlišné cesty s jinými rozpouštědly, energiemi a molekulárními strukturami. „Ne všechny formy života musí vypadat jako my,“ říká. Některé mohou být pro naše nástroje neviditelné, protože nevíme, co hledat.
Loeb nazývá divergentním životem každou biologickou formu, která není založena na vodě, DNA nebo fotosyntéze. Představte si podle něj biologii založenou na kapalném čpavku, metanu nebo nadkritickém oxidu uhličitém, s kovovými katalyzátory místo enzymů. Na chladných světech nebo ledových tělesech by se takové systémy mohly vyvíjet pomalu, možná bez potřeby kyslíku nebo slunečního tepla.
Kometa jako 3I/ATLAS s neobvyklou kombinací CO₂ a ledu by mohla být stabilním prostředím pro takovou alternativní chemii. Při její rotaci by teplotní a radiační kontrasty vytvářely energetické gradienty (rozdíly, které podporují chemické reakce) schopné udržet složité molekuly daleko od rovnováhy.
Kromě toho by studium 3I/ATLAS mohlo nabídnout vodítka o vzniku planetárních systémů. Stejně jako Oumuamua a Borisov by tato kometa mohla být fragmentem protoplanetárních disků, které obklopují mladé hvězdy, kde se formují planety a další nebeská tělesa. Tyto disky jsou bohaté na plyn a prach a studium objektů, jako je 3I/ATLAS, by mohlo pomoci lépe pochopit rozmanitost podmínek, za nichž se formují planetární systémy.
Znamená to, že 3I/ATLAS má život? Ne, zatím neexistují důkazy, které by se tomu byť jen vzdáleně blížily. Je to však možný scénář. Připomínka toho, že život, pokud je ve vesmíru hojný, se nemusí řídit stejným návodem k použití jako ten náš.
Pátrání po divergentním životě nejen rozšiřuje naše očekávání, co bychom mohli ve vesmíru najít, ale také nás vybízí k zamyšlení nad naší vlastní definicí života. V tak rozsáhlém a rozmanitém vesmíru může mít život formy, které se vymykají našemu současnému chápání, což podtrhuje důležitost toho, abychom si při zkoumání vesmíru zachovali otevřenou mysl a neukojitelnou zvědavost.