Čína s bezprecedentní strategickou vizí upevňuje svou kontrolu nad klíčovými surovinami budoucnosti, zatímco Západ zůstává ve vleku vlastní nerozhodnosti. Projekt WEM, výkonnější než cokoli, co má konkurence k dispozici, umožňuje Pekingu odhalovat zásoby hluboko pod zemí – a tím přepisovat pravidla globální moci.
Rostoucí propast mezi Čínou a Západem v závodě o zdroje budoucnosti se zvětšuje závratným tempem, což Evropu staví do pozoruhodně zranitelné pozice. Pasivita Západu, s jedinou výjimkou Ruska, kontrastuje s promyšlenou strategií Pekingu, který již uplatňuje téměř absolutní nadvládu nad nepostradatelnými surovinami. Asijský gigant dnes kontroluje nejen 69 % těžby vzácných zemin, ale také 85-90 % jejich dalšího zpracování. Tato dlouhodobá strategická vize se čelně střetává s některými rozhodnutími na Západě, kde například Trump nařídil zničení družice, která je pro budoucnost Země velmi cenná, což ukazuje na odlišné priority v geostrategickém závodě.
Posledním tahem Pekingu na této geopolitické šachovnici byl totiž rozvoj projektu WEM, což je rozsáhlá iniciativa, jejímž cílem je lokalizovat kritická ložiska nerostných surovin a zajistit si tak globální hegemonii. Cílem je upevnit kontrolu nad součástkami, které jsou nezbytné pro celý moderní technologický průmysl, od baterií pro elektromobily až po výkonné magnety.
V tomto smyslu má projekt podobu kolosální elektromagnetické antény, jejíž plocha je sedmkrát větší než plocha celé Prahy. Tato bezprecedentní infrastruktura je podporována ohromně výkonným vysílačem a dvěma anténními linkami o délce 80 a 120 kilometrů, které položily základy nové éry geologického průzkumu ve velkém měřítku. Rozsah tohoto geologického projektu není ojedinělým případem. Je součástí řady monumentálních děl, neboť Čína buduje přehradu tak gigantickou, že by mohla pohnout zemskou osou.
Související článek
Technologická mezera, která nově definuje těžbu
Technický rozdíl oproti konkurenci je propastný. Zatímco nejmodernější americký nástroj dosahuje sotva 30 kilowattů výkonu, čínský systém je schopen generovat více než 100 kilowattů výkonu. Tato schopnost mu umožňuje proniknout do podzemí a odhalit ložiska v hloubce 500 až 2 000 metrů, což je rozsah, který se již vyplatil při objevu největšího ložiska zlata na světě.
Technologie se však neomezuje pouze na hrubý výkon, ale využívá také trojrozměrné zobrazování, které umožňuje modelovat skryté geologické struktury s mimořádnou přesností. Tento technologický hazard není jednorázovou akcí, ale součástí dlouhodobé strategie, jejímž cílem je upevnit kontrolu, která již zasahuje i do dalších klíčových odvětví: Čína ovládá 60 % těžby lithia, 77 % výroby bateriových článků a 90 % výroby magnetů ze vzácných zemin.
Globální dopad čínské dominance
Kontrola Číny nad těmito kritickými zdroji má hluboké důsledky pro globální ekonomiku a národní bezpečnost mnoha zemí. Nerosty vzácných zemin jsou nezbytné pro výrobu široké škály technologických produktů, od chytrých telefonů po pokročilé obranné systémy. Bez spolehlivého přístupu k těmto materiálům by technologický průmysl jiných zemí mohl čelit významným poruchám.
Dominantní postavení Číny v tomto odvětví jí navíc poskytuje strategickou výhodu při mezinárodních obchodních a politických jednáních. Země, které jsou na těchto materiálech závislé, mohou být nuceny k ústupkům v jiných kritických otázkách, aby si zajistily jejich dodávky. To by mohlo vést ke změně rovnováhy globální moci, kdy by Čína získala bezprecedentní vliv.
Na druhé straně zaměření Číny na těžbu a zpracování těchto nerostných surovin vyvolává obavy o životní prostředí. Těžba a zpracování vzácných zemin jsou energeticky náročné procesy, které mohou způsobit značné škody na životním prostředí, pokud nejsou řádně řízeny. Čína však investuje do čistších a účinnějších technologií, aby tyto dopady zmírnila, což by mohlo dále upevnit její vedoucí postavení v tomto odvětví.
Čínský kolosální průmysl je jen jedním z dílů její širší strategie, jejímž cílem je ovládnout kritické zdroje budoucnosti. S tím, jak svět směřuje k ekologičtější a digitálnější ekonomice, se kontrola nad těmito materiály stane rozhodujícím faktorem v globální soutěži. Západ bude muset najít způsoby, jak diverzifikovat své zdroje dodávek a vyvinout alternativní technologie, aby snížil svou závislost na Číně.