Měsíční program Artemis není jen dalším pokusem zopakovat slavnou výpravu Apolla. Je to investice do vědy, technologie a lidské zvědavosti, která může přinést pokrok daleko přesahující její cenu – od nových technologií až po inspiraci celých generací.
Daleko od zjednodušující demagogie typu „proč letět na Měsíc, když jsou problémy na Zemi“ je realita, kterou lze velmi snadno rozložit. Návrat na měsíční půdu je logicky velmi drahý. A tyto peníze by se daly použít na jiné účely.
Argument o penězích se dá snadno vyvrátit. Roční rozpočet NASA na fiskální rok 2024 činil téměř 25 miliard dolarů (přibližně 600 miliard Kč). Rozpočet programu Artemis je 8 miliard dolarů (přibližně 192 miliard Kč). Tento rozpočet pokrývá celý program: raketu SLS, kapsli Orion, vývoj skafandrů, stanici Gateway a smlouvy se soukromými společnostmi, jako je SpaceX na lunární modul Starship HLS.
V porovnání s ročním rozpočtem USA na obranu ve výši 886 miliard dolarů (přibližně 21,264 bilionu Kč) představuje nyní Artemis „sotva“ jedno procento a celkový rozpočet NASA představuje méně než tři procenta toho, co se vydává na obranu. Naproti tomu americké ministerstvo školství má rozpočet 268 miliard (asi přibližně 6,432 bilionu Kč), zatímco národní výdaje na zdravotnictví v USA přesáhly 5 bilionů (přibližně 120 bilionů Kč).
Lepší využití financí
Domnívat se tedy, že by bylo lepší utratit peníze na Zemi, není pravda. V každém případě by bylo zajímavé rozdělit peníze vynaložené v jiných odvětvích, například v obraně: Spojené státy vydávají v této oblasti více než dalších devět zemí dohromady, včetně Ruska a Číny.
Návrat na Měsíc by byl důležitý z vědeckých důvodů. Naše družice je geologickou časovou schránkou. Bez výrazné atmosféry, bez vodní nebo větrné eroze, její povrch uchovává po miliardy let historii vnitřní sluneční soustavy. Instalace dalekohledů na odvrácené straně Měsíce by byla snem astronomů. Byl by přirozeně chráněn před rádiovým rušením a světelným znečištěním ze Země, což by nám umožnilo pozorovat raný vesmír s nebývalou jasností.
Existovaly by také technologické a ekonomické důvody. Než začneme zkoumat jiné planety, musíme se tam naučit žít. To znamená nacvičit si, jak získávat vodu z ledu v polárních kráterech, jak využívat regolit (měsíční půdu) ke stavbě konstrukcí nebo 3D tisku obydlí a jak pěstovat potraviny v radikálně nehostinném prostředí. Selhání na Měsíci, který je vzdálen pouhé tři dny, je neskonale bezpečnější a levnější než selhání na Marsu.
Ačkoli to zní jako science fiction, Měsíc je bohatý na helium-3, neradioaktivní izotop, který by mohl být ideálním palivem pro budoucí bezpečnou jadernou fúzi. Zvládnutí tohoto zdroje by mohlo vyřešit energetické problémy lidstva na celá staletí.
Nikdy lépe řečeno cena je astronomická, ale výzkum vesmíru není výdaj, je to investice a v tomto smyslu si musíme připomenout výrok Juana Enriqueze z MIT: „Země neinvestuje do vědy proto, že je bohatá, je bohatá proto, že investovala do vědy„. Technologie vyvinuté pro Apollo (integrované obvody, lékařské zobrazování, bezdrátové nástroje) způsobily revoluci v našich životech a přinesly ekonomické bohatství, které daleko přesáhlo počáteční investice. Moderní lunární program by podpořil umělou inteligenci, robotiku, medicínu na dálku a udržitelnou energii. A vzdělávání.
Mezi Kennedyho oznámením lunárního programu a přistáním na Měsíci v roce 1969 se zdvojnásobil počet studentů a absolventů oborů STEM (věda, technologie, matematika a inženýrství), což je událost známá jako efekt Apollo, která inspirovala celé generace k vědě.
Nové místo života bude nutné
Země je kolébkou lidstva, ale v kolébce se nedá žít věčně. Měsíc je branou do mateřské školky sluneční soustavy. Je načase ji otevřít. Skutečná diskuse není o tom, zda si můžeme dovolit nezkoumat vesmír, ale o tom, zda jako společnost věříme, že věnování byť jen o jeden cent méně z každého obranného dolaru na vědu a také na NASA by změnilo celý systém.
Skutečná hodnota toho, že jsme v roce 1969 vstoupili na Měsíc, nespočívala jen v tom, že jsme přivezli kameny, ale v tom, že jsme v milionech mozků zaseli semínka zvědavosti. Tato investice do lidského kapitálu, do myslí, které později poháněly digitální a technologickou revoluci, má nevyčíslitelnou hodnotu, která trvá dodnes. Při návratu na Měsíc nejde jen o zopakování úspěchu, ale o podnícení další generace objevitelů, vynálezců a snílků.
Kromě toho může být průzkum Měsíce odrazovým můstkem k širší mezinárodní spolupráci. Stejně jako Mezinárodní vesmírná stanice spojila země celého světa ve společné misi, mohlo by být osídlení Měsíce projektem, který podpoří globální spolupráci. To by prospělo nejen vědě, ale mohlo by to být i krokem k míru a vzájemnému porozumění ve stále více rozděleném světě.
Mise Artemis II je nakonec více než jen cesta na Měsíc; je to symbol toho, čeho můžeme dosáhnout, když se spojíme ve společném záměru. Je připomínkou toho, že ačkoli je na Zemi mnoho výzev, pohled ke hvězdám nám dává perspektivu a inspiraci k jejich překonání.