Náš vesmír se skládá převážně z temné energie, která tvoří přibližně 68 % celkové energie vesmíru. Dále je zde temná hmota, která tvoří přibližně 27 %, a nakonec „normální“ hmota, kterou můžeme pozorovat, jako jsou hvězdy a galaxie: pouze 5 %. Je zřejmé, že temná energie, která tvoří více než dvě třetiny vesmíru, nám má co říci.
Představte si, že sledujete nafukovací balón, který se však místo toho, aby se při svém růstu zpomaloval, rozpíná stále rychleji. To je v podstatě to, co vědci zjistili o našem vesmíru v roce 1998 díky explodujícím hvězdám zvaným supernovy. Neznámá síla, později nazvaná temná energie, způsobuje stále rychlejší rozpínání vesmíru. Nyní, po analýze více než 2000 těchto hvězdných explozí, objevil tým vědců náznaky toho, že temná energie nemusí být tak konstantní, jak jsme si mysleli. Ve skutečnosti se může v průběhu času měnit a možná i slábnout.
Tajemství supernov
Supernovy typu Ia jsou neuvěřitelně jasné exploze, ke kterým dochází, když určitý typ mrtvé hvězdy, tzv. bílý trpaslík, nahromadí příliš mnoho materiálu a exploduje. Jsou tak jasné, že je lze pozorovat miliardy světelných let daleko, a co je důležité, všechny září zhruba stejně jasně.
Lawrence Berkeley National Laboratory: Super Set of Supernovae Suggests Dark Energy Surprise https://t.co/l52Bfl1Fuq
— AAS Press Office (@AAS_Press) July 22, 2025
Související článek
Tato předvídatelnost jasnosti z nich dělá „standardní kandely“, které jsou ideální pro měření vzdáleností ve vesmíru. Stejně jako lze na základě jasnosti pouliční lampy odhadnout její vzdálenost, mohou astronomové vypočítat vzdálenost těchto supernov od Země. Ale tady je to hlavní: díky měření toho, jak moc bylo světlo z těchto explozí roztaženo nebo posunuto rozpínáním vesmíru, je možné určit rychlost rozpínání vesmíru v různých dobách v minulosti.
Průlomové objevy
Od tohoto objevu oceněného Nobelovou cenou v roce 1998 astronomové pomocí různých teleskopů a technik odhalili více než 2000 supernov typu Ia. Vyskytl se však problém: porovnávat data ze všech těchto zdrojů, bylo jako snažit se porovnat měření provedená v různých metrických soustavách. Každý dalekohled a průzkum měl své vlastní kalibrace a rozdíly.
Tento problém se snažil vyřešit mezinárodní tým Supernova Cosmology Project, který několik let vytvářel „Union3“, největší standardizovaný soubor dat o supernovách, který byl kdy sestaven.
Pečlivě analyzovali 2087 supernov z 24 různých datových souborů a upravili všechny rozdíly mezi teleskopy a přehlídkami tak, aby všechna data odpovídala. Když tým pod vedením Davida Rubina analyzoval tento obrovský standardizovaný soubor dat pomocí statistických metod, zjistil něco zajímavého. Data naznačují, že temná energie nemusela zůstat v průběhu historie konstantní.
„Temná energie tvoří přibližně 68 % vesmíru a je tím, co pohání rozpínání, takže pokud slábne, očekávali bychom, že se rozpínání v průběhu času zpomalí,“ uvedl Rubin ve svém prohlášení.
Tato možná změna temné energie má obrovské důsledky pro konečný osud našeho vesmíru. Rubin v současné době pracuje s modelem nazvaným Lambda CDM, kde temná energie (Lambda) zůstává v čase konstantní a působí proti gravitačnímu působení hmoty (studená temná hmota neboli CDM).
Co bude dál?
Pokud však temná energie slábne, mohl by se tento model ukázat jako velmi odlišný. Pokud temná energie porazí gravitaci, vesmír se bude rozpínat donekonečna, což by mohlo vést k velkému třesku, kdy se prostor rozpíná tak rychle, že se roztrhají i atomy. Pokud gravitace zvítězí, rozpínání by se mohlo zpomalit, zastavit nebo dokonce zvrátit a stát se Velkým křachem, kdy se vše zhroutí. Pokud se naopak vyrovnají, mohl by vesmír dosáhnout ustáleného stavu.
Tento objev je obzvláště vzrušující proto, že nepochází z jediného zdroje. Samostatná studie nazvaná Dark Energy Spectroscopic Instrument (DESI), která zkoumá, jak se galaxie shlukují, detekuje podobné náznaky, že temná energie se může vyvíjet.