Fermiho bubliny jsou rozsáhlé struktury horkého plynu, které se rozprostírají nad a pod Mléčnou dráhou.
Tyto kolosální útvary, které se rozprostírají více než 25 tisíc světelných let od galaktického středu, byly poprvé objeveny v roce 2010 díky pozorování z Fermiho gama kosmického dalekohledu. Předpokládá se, že tyto bubliny jsou důsledkem katastrofické kosmické události, která pravděpodobně souvisí s náhlým a prudkým výronem energie ze supermasivní černé díry v centru naší galaxie, známé jako Sagittarius A*.
Tým amerických vědců zkoumal tyto bubliny pomocí radioteleskopu Green Bank, jehož pokročilá technologie jim umožnila získat údaje s vysokým rozlišením o složení a rychlosti plynu. Tato studie poskytla dvojnásobnou citlivost ve srovnání s předchozími výzkumy a odhalila překvapivé detaily o těchto vesmírných strukturách.
Ledový nález v hořícím srdci
Přestože plyn ve Fermiho bublinách dosahuje teploty milionu stupňů Kelvina, výzkum objevil husté koncentrace neutrálního vodíku obsahující tisíce hmotností Slunce. Tato vodíková mračna se nacházejí ve vzdálenosti asi 12 tisíc světelných let od galaktického středu, uvádí se v článku, který publikoval astronom ESA-AURA Andrew Fox ze Space Telescope Science Institute.
Související článek
Co činí tato oblaka obzvláště zajímavými, je jejich teplota pouhých 10 000 stupňů Kelvina, což je činí stokrát chladnějšími než okolní prostředí. Toto zjištění odporuje očekávání, protože horké prostředí by je mělo zničit. Fox poznamenal: „Tato oblaka neutrálního vodíku jsou chladná ve srovnání se zbytkem Fermiho bubliny“.
Předchozí modely předpokládaly, že se tato chladná mračna rozpadnou během několika milionů let. Tato doba se shoduje s odhady stáří Fermiho bublin, což činí jejich existenci o to překvapivější. Objev je podpořen ultrafialovými pozorováními Hubbleova vesmírného dalekohledu, který zjistil vysoce ionizovaný vícefázový plyn (100 000 až jeden milion stupňů Kelvina), což podporuje vypařování studeného plynu.
Stáří kosmických bublin
Astronomové vypočítali rychlost plynů uvnitř bublin, čímž potvrdili jejich relativní mládí. Tyto plyny se pohybují rychlostí přibližně 1,6 milionu km/h, což naznačuje, že Fermiho bubliny jsou v kosmickém měřítku novým jevem. Milion let je z kosmického hlediska sotva „mrknutí oka“, což znamená, že tato oblaka chladného plynu neexistovala v době, kdy po Zemi chodili dinosauři.
Předpokládá se, že tato chladná mračna byla přitažena z centra Mléčné dráhy horkým větrem, který dal vzniknout bublinám. Jejich rádiové vyzařování je klíčové pro detekci jinak neviditelného galaktického horkého větru. Tento objev zpochybňuje současné chápání toho, jak mohou chladná mračna přežívat v extrémním prostředí galaktického centra, a zavádí důležitá empirická omezení týkající se interakce energetických výtrysků s jejich prostředím, což by mohlo nově definovat naše chápání vývoje galaxií.
Tento objev poskytuje nejen nový pohled na Fermiho bubliny, ale také otevírá dveře budoucímu výzkumu dynamiky a vývoje naší galaxie. Interakce mezi chladnými mračny a horkým prostředím by mohla nabídnout vodítka o procesech probíhajících v jiných galaxiích a o tom, jak tyto jevy ovlivňují jejich vývoj v čase.