Jakou maximální teplotu naše tělo vydrží, než zkolabuje? Věda má jasnou odpověď, ale také nuance, protože kromě prostého čísla na teploměru se na ní podílí mnoho dalších faktorů.
Lidské tělo udržuje stabilní vnitřní teplotu kolem 37 °C díky důmyslnému systému termoregulace. Tato rovnováha je nezbytná pro správné fungování enzymů a metabolických procesů. Když okolní teplota překročí schopnost těla odvádět teplo, začnou selhávat životně důležité mechanismy a objeví se skutečné nebezpečí.
Aby se naše tělo ochránilo, uchyluje se především k pocení a periferní vazodilataci, tj. rozšiřuje cévy, aby přivedlo více teplé krve ke kůži a ochladilo ji. Tento mechanismus je však do značné míry závislý na vlhkosti prostředí. Ve vlhkém podnebí se pot špatně odpařuje, což brání přirozenému ochlazování těla.
Související článek
Kritická hranice: Jak moc nám může být horko?
Podle výzkumů by zdravý mladý člověk vydržel teplotu vzduchu až 46 °C v podmínkách nízké vlhkosti a za předpokladu, že má stálý přístup k vodě a stínu. Pokud je však relativní vlhkost vysoká, situace se dramaticky mění.
Klíčem k pochopení této skutečnosti je pojem teploty vlhkého teploměru. Tento ukazatel kombinuje teplotu a vlhkost a představuje hranici, při které již tělo nemůže ztrácet teplo pocením. Studie, které provedla například univerzita v Roehamptonu (Velká Británie), naznačují, že lidské tělo nedokáže přežít teplotu vlhkého teploměru vyšší než 35 °C déle než několik hodin. Tato hranice, převedená do reálných podmínek, může být například 35 °C při vlhkosti vzduchu blízké 100 % nebo 40 °C při vlhkosti vzduchu nad 60 %.
Při překročení těchto podmínek by vnitřní teplota těla začala nekontrolovatelně stoupat, což by vedlo k úpalu, multiorgánovému selhání a nakonec ke smrti.
Riziko úpalu
Jedním z největších nebezpečí, když okolní teplota dosáhne hranice lidské snášenlivosti, je úpal. K úpalu dochází, když se zhroutí termoregulační systém a vnitřní teplota těla stoupne nad 40 °C. V tomto okamžiku začnou bílkoviny denaturovat, dochází k poškození mozku, selhání oběhového systému a pokud se rychle nezasáhne, může dojít k nevratnému kolapsu.
Mezi příznaky úpalu patří horká a suchá kůže, zmatenost, závratě, tachykardie a dokonce ztráta vědomí. Jedná se o lékařskou pohotovost vyžadující okamžité ošetření.
Faktory ovlivňující odolnost vůči teplu
Ne každý se s extrémními teplotami vyrovnává stejně dobře. Klíčovou roli hraje věk, fyzická kondice, hydratace, typ oblečení, předchozí aklimatizace nebo vystavení slunci. Mnohem zranitelnější jsou například starší lidé, malé děti a lidé s chronickými onemocněními, stejně jako ti, kteří užívají některé léky (diuretika, beta-blokátory), které narušují tepelnou regulaci.
Roli hraje také stupeň aklimatizace. Člověk zvyklý žít v horkých oblastech může lépe odolávat extrémnímu horku díky fyziologickým adaptacím, jako je účinnější pocení.
Jak se chránit před extrémním horkem
Chcete-li zůstat v bezpečí, když teploměr prudce stoupá, dodržujte základní bezpečnostní opatření:
- Zůstaňte dobře hydratovaní a pravidelně pijte vodu.
- Vyhýbejte se alkoholickým nápojům nebo nápojům obsahujícím kofein.
- Noste lehké, prodyšné a světlé oblečení.
- Vyhledávejte stín nebo větrané prostředí.
- Vyhněte se namáhavé fyzické aktivitě v nejteplejších hodinách dne.
- Znát příznaky úpalu, abyste mohli okamžitě přivolat pomoc.
Maximální teplota, kterou lidské tělo snese, závisí nejen na čísle na teploměru, ale také na vlhkosti, hydrataci, fyzické kondici a délce pobytu v horku. Kritická hranice se však podle vědeckých poznatků pohybuje kolem 35 °C vlhkého teploměru, což je scénář, který je s postupujícími klimatickými změnami stále reálnější.
Vliv změny klimatu na extrémní teploty
Změna klimatu zvyšuje četnost a intenzitu vln veder po celém světě. Podle Světové meteorologické organizace byly poslední roky nejteplejší v historii a očekává se, že tento trend bude pokračovat. Ve městech může v důsledku efektu tepelného ostrova docházet k ještě vyšším teplotám, což zhoršuje rizika pro lidské zdraví.
Rostoucí globální teploty navíc ovlivňují dostupnost vody, což může zhoršit zdravotní problémy související s horkem. V regionech, kde je přístup k vodě omezený, jsou obyvatelé zranitelnější vůči účinkům extrémních veder.
Pro zmírnění těchto rizik je zásadní realizovat adaptační strategie, jako je zlepšení městské infrastruktury pro snížení tepla, zvýšení vegetačního krytu a zajištění přístupu k vodním zdrojům. Zásadní je také vzdělávat obyvatelstvo v tom, jak se během vln veder chránit.
Ačkoli má lidské tělo biologickou hranici odolnosti vůči horku, změna klimatu tyto hranice posouvá do extrémnějších situací. Kombinace vysokých teplot a vlhkosti může být smrtelně nebezpečná, a proto je nezbytné přijmout preventivní opatření na ochranu našeho zdraví a pohody.