V jižní Austrálii byly objeveny tektity svědčící o gigantickém dopadu asteroidu před 11 miliony let. Vědci však dosud nenašli kráter – stopy katastrofy tak zůstávají záhadně skryté pod povrchem kontinentu.
Podle odhadů NASA může asteroid o průměru větším než 1 km zasáhnout naši planetu každých 500 000 let. Když se tak stane, zanechá po sobě obrovskou stopu. Například asteroid z Vredefortu (Jihoafrická republika) rozmetal trosky v okolí kráteru do vzdálenosti asi 300 km. Ten v kanadském Sudbury dosáhl 250 km. Je tu však problém: kde se nachází kráter po impaktu více než třikrát větším než ten v Jižní Africe?
Nedávno přišel mezinárodní tým vědců s překvapivým zjištěním: v jižní Austrálii byly identifikovány tektity (v podstatě „kosmické sklo“ vzniklé po dopadu kosmického tělesa), které neodpovídají žádnému známému kráteru. Tato anomálie otevírá hádanku: jak mohl tak silný asteroid zanechat stovky kilometrů dlouhou stopu v podobě skla, aniž bychom dosud našli jeho dopadové ústí?
Zajímavé je, že stáří těchto tektitů se odhaduje na 11 milionů let a pokrývají rozptylové pole o odhadované rozloze asi 900 kilometrů. To je na spršku impaktních úlomků obrovská šířka. Zpráva zdůrazňuje, že tyto tektity se nacházejí pouze v Austrálii, což ukazuje na gigantický lokální impakt, který dosud nebyl identifikován.
Zdrojový kráter v nedohlednu
Nejpřekvapivější je, že navzdory velikosti rozptylového pole geologové dosud nezjistili zdrojový kráter. Bylo by to podobné, jako kdybychom našli popel z výbuchu, aniž bychom byli schopni najít sopku, která ho vyprodukovala.
Zjištění publikované v časopise Earth and Science Planetary Letters naznačuje, že dopad musel být značný – dostatečný na to, aby roztavil horniny a vymrštil úlomky stovky kilometrů daleko. Pokud by událost takového rozsahu zanechala tak rozsáhlé pole, očekávali bychom, že najdeme rozpoznatelnou geologickou prohlubeň, ale zatím se tak nestalo. Kráter může být skryt erozí, překryt sedimenty nebo prostě není v odlehlých částech Austrálie dostatečně prozkoumán.
Jak velký by mohl být asteroid?
To je jedna z otázek za milion dolarů. Studie sice neuvádí velikost objektu, ale pouhé zobrazení rozptylového pole v délce asi 900 km naznačuje, že kráter musel mít průměr desítek kilometrů.
Při použití empirických vztahů mezi velikostí kráteru a velikostí objektu bychom mohli odhadnout, že asteroid měl v průměru nejméně několik kilometrů, možná 1 až 10 km, v závislosti na jeho rychlosti, hustotě a úhlu dopadu.
Ve srovnání s dobře prozkoumanými krátery, jako je Chicxulub (ten, který byl zodpovědný za vyhynutí dinosaurů, kráter 180 km, asteroid 10 km), se tato nová australská událost jeví jako silný mezistupeň: dostatečně silný na to, aby vytvořil sklo na velkou vzdálenost, ale dostatečně velký na to, aby zpochybnil naši schopnost ho nyní najít.
Tento objev rozšiřuje naše znalosti o pozemských impaktech: ne všechny zanechávají krátery, které je snadné odhalit. Může změnit odhady četnosti velkých dávných impaktů v oblastech považovaných za „bezpečné“.
Z hlediska planetární obrany nám připomíná, že mnohé stopy zůstávají skryté, i když šlo o katastrofickou událost. A konečně z vědeckého hlediska tento nález otevírá novou linii výzkumu: najít tento ztracený kráter a doplnit příběh zapomenutého impaktu.