Paleogenetické techniky umožnily přečíst DNA neandrtálců a dokonce i mamutů starých desítky tisíc let.
Jedná se o výjimečný úspěch, za který Svante Pääbo získal v roce 2022 Nobelovu cenu za fyziologii nebo medicínu. Stejnému mágovi paleogenetiky však byl upřen zdánlivě mnohem jednodušší úspěch. Před čtyřiceti lety se Švéd pokusil získat kompletní genom starověkého Egypťana. Jedince, který zemřel před něco málo přes 4 tisíciletími a jehož DNA měla mnohem méně času se znehodnotit než DNA neandrtálců a mamutů starých přes 40 000 let. Pokud jde o uchování DNA, je však klíčové prostředí, a to se v chladných zeměpisných šířkách neuchovává tak dobře jako v rozpáleném Egyptě.
Téměř půlstoletí neúspěšných pokusů se dnes chýlí ke konci, protože časopis Nature právě publikoval článek oznamující první kompletní sekvenování genomu starověkého Egypťana. Studie, která vstoupí do historie a která si vyžádala spolupráci několika institucí, například Institutu Francise Cricka, Liverpoolské univerzity Johna Moorese, Aberdeenské univerzity, Světového muzea v Liverpoolu, Liverpoolské univerzity a Egyptské služby pro starožitnosti. Bylo zjištěno, že testovaný jedinec je starý 4500 až 4800 let, což ho řadí do konce raně dynastického období nebo do první poloviny Staré říše (mezi druhou a pátou dynastií). Tím však výzkum neskončil, protože díky vědě se badatelům podařilo odvodit další charakteristiky tohoto starověkého Egypťana.
Je zřejmé, že pokud máme k dispozici DNA jedince, můžeme vyvodit závěry o jeho předcích, tedy těch, kterým některé z těchto genetických sekvencí patřily dříve, než je měl on sám. Pomocí známých statistických technik aplikovaných na populační dynamiku dokázali vědci dospět k závěru, že 80 % jeho předků pocházelo ze severní Afriky, jak by se dalo očekávat. Zbylých 20 % však potvrdilo hypotézu, kterou jsme až dosud mohli odvodit pouze z některých předmětů, které se do Egypta dostaly prostřednictvím obchodu. Čtvrtina jejich DNA pocházela od předků ze západní Asie, konkrétně z Mezopotámie.
To potvrzuje, že tyto obchodní cesty skutečně přispěly ke genetickému promíchání populací. A mít genetické důkazy, které potvrzují méně spolehlivé spekulace, je vždy skvělá zpráva. V každém případě víme o původu tohoto jedince něco víc, něco, co nám neodhalila genetika, ale jeho zuby. Poté, co vědci odvodili, s jakou stravou se jeho stoličky musely potýkat, a zjistili některé výmluvné znaky, mohli dojít k závěru, že své dětství strávil v Egyptě. Ale kým se vlastně stal? Protože původ sice poskytuje souvislosti, ale nevypovídá o celém příběhu.
Kromě zubů dokázali vědci ze znaků viditelných na jeho kostech rekonstruovat klíčové aspekty jeho životního stylu. Například známky hypertrofie některých svalů spolu s opotřebením obratlů a kloubů naznačují, že tento člověk strávil většinu života vykonáváním opakovaných fyzických úkonů. Obzvláště objevné byly znaky nalezené na pánvi, pažích a chodidlech, které poukazují na sedavou polohu s nataženými končetinami a také na neustálé používání pravé nohy. To vše vedlo badatele k domněnce, že mohl pracovat s hrnčířským kruhem, jako hrnčíř nebo alespoň v podobném oboru, který vyžadoval opakované a dlouhodobé pohyby ve specifických polohách.
Tato hypotéza také odpovídá historickému okamžiku, protože právě v této době je v Egyptě doloženo zavedení hrnčířského kruhu, což je technologie importovaná ze západní Asie, která by mohla vysvětlit jak fyzická gesta při práci, tak částečný mezopotámský původ jedince. Souvislosti mezi předměty, technikami a lidmi tak získávají nový rozměr. Přesto je tu jeden detail, který badatele stále zajímá: jeho pohřeb. Navzdory známkám intenzivní fyzické práce byl totiž jedinec pohřben v hrobce určité prestiže, v keramické nádobě, v hrobě vykopaném do svahu, tedy v typu pohřbu vhodnějším pro vyšší vrstvy. Jak tento zdánlivý rozpor smířit?
Jednou z možností je, že tento možný řemeslník mohl dosáhnout společenského postavení, které bylo pro někoho z jeho oboru nečekané. Možná mu jeho výjimečná zručnost vynesla zvláštní místo v jeho komunitě. Nebo možná společenské postavení nesouviselo tak striktně s druhem manuální práce, kterou vykonával, ale s nějakou nám neznámou osobní záležitostí.
V každém případě tento objev představuje nejen technický výkon (konečně se podařilo sekvenovat kompletní genom v prostředí tak nepřátelském vůči DNA, jako je Egypt), ale také poskytuje klíčový střípek pro rekonstrukci demografické dynamiky civilizace, která navzdory rozsáhlé archeologické a písemné dokumentaci dosud nebyla schopna vypovídat ze svých genů.